19.11.2011
Kouř a mlha
v rubrice ***nezarazeno***
Za dvěma řekama a jednim kopcem od Hlučina směrem na Beskydy se rozprostira tajemna krajina. Už par tydnu je cela taka zahalena do dymu a mlhy, trči z ni kominy, lidi maju kysele ksichty a žaden něni vesely. Děcka kašlu na všecko – aji o tom angličani točili film.... Cesta z těch divnych končin vede sice po rovině ale mame tu horskou drahu tak trochu naplacato. Zvlašť kolem třebovicke elkektrarny to krasně houpe...
Divne pary se vali nad nejhnusnějšima jezirkama v republice. Na Fifejdach se roky skladovaly vyjete oleje a jiny binec. Pry že olejove laguny. Jo, jinde maju asfaltove jezirka z třetihor nebo pětihor, u nas mame ropne laguny ze socialismu.
Fčil se to těži a vozi kamsik do severnich Čech spalit v cementarně. Neni mi jasne proč tak daleko bo cementarnu mame aji v Hranicach na Moravě je to o dost bliž.
Ale zas diky těm lagunam ma Ostrava užasne parametry ktere se hned tak něnajdu po cele republice. Třeba kysličnik siřičity. Muže hio byt nanejvyš 50 miligramu na metr krychlovy, jo to my jsme tu lepši borci – na Fifejdach aj 3000 jak se zadaři. Že je kusek od lagun sidliště – to temu všemu dodava ještě lepši grady...
Pry že tu mame smog od Nove hutě, po novemu od Arceloru Mital. No, z toho cosik muže fukat, ale jak vidim ty smrady co kuři z kominu rodinnych domku tak je mi zle. Přijet v šest večer na Liščinu ke kriminalu? I Ježiš Kristus by utekl do vratnice a třepal katrem ať mu otevřou a nenechavaji ho venku v tom smradu a dymu.
Mam z dobře informovanych zdroju – kamoška na hygienicke stanici – že jak ještě byla měřici stanice v Polance tak tam v zimě jak se topilo naměřili skoro stejne hruzy jako v Radvanicach. A to je Polanka tak položena že vitr jde od ni do Ostravy a ne opačně...
Řešim to utikanim za tatikem a čerstvym vzduchem do Jeseniku. Opava – v nedělu před tydnem katastrofa. Aj bez Mitalu. Krnov? Normalně tam v ečer neni vidět něosvětlene chodce. Včil něbylo skoro vidět ani ty osvětlene.
Za Krnovem začal byt vzduch normalni a na chalupě čisty luft, nahoře hvězdy, dole kolem chalupy mraz, od kraliku vonělo seno, od suseda koně a na světě bylo zas krasně. A rano? No je třeba počkat do deviti než se slunko rozhodne že přeleze kopec. Pak si do tři hraje na to jako že budě jaro a ve tři zamava poslednima stinama jako že sory, stromy velike, kopec vysoky, ahoj budu svitit akorat na protějši straň.
Silně uvažuju žre život na dědině a ještě v chraněne krajinne oblasti neni až taky marny. Ale stary by musel přestěhovat hospodu aji s asi dvaceti kamaradama a tolik volnych baraku kolem naši chalupy neni. No, chtit to zrobit tak šedesat let zpatky, to bylo po odsunu, možna by to šlo... Ale to zas něbylo v Ostravě a okoli tolik smogu že...
. .
.
29.10.2011
Reklamy ještě raz, ale kratce...
v rubrice ***nezarazeno***
Dněska se mi to stalo zas. Hruza. Přestavam se divat na televizu... To jsem dopadla, co? Asi starnu.
Už po několikate se mi dněska stalo že jak začala reklama tak jsem uplně z gruntu zapomněla na film, vytrhlo mě to z radosti z Indiana Džounse, začala jsem myslet na cosik ganc jineho a už jsem něviděla duvod zase přeštelovavat hlavu na to o čem ten film je. Vypla jsem televizu a ani jsem něčekala na konec reklam. Pokazili jste mi to, odchazim. Přešla mě chuť. Žadne naštvani, žadna velka otravenost, prostě jak když přestane fukat vitr, mrtvo, nězajem. Prvni se mi vypla chuť na film, pak televiza.
A hura do postele k internetu. Stary se diva v kuchyni na druhu televizu na fotbal. Dněska jsem převlikala postele, dokonce jsem byla taka pilna že jsem vyprala aji potah madrace – to byla ale dobra fuška natahovat tu druhu skuru na drsny molitan, joj to vam teda povim...
A pod prostěradlo vlněnu podložku, no zima na krku že. Peřiny oblict do flanelovych cich – něznam v posteli větši blaho. Stary promiň, tepla peřina lepši jak rozpaleny chlop....
Na skajpu par kamaradu aji kamaradek a kde je Indijana Džouns že.. Kamoška psala že odepsala tak pozdě bo věšela pradlo. Odepsala jsem ji že dokud věši jen pradlo tak je to fajn. To se ji to věši, ja chcu pověsit par obrazku a staremu se furt něchce vrtat misto na skoby...
Přeju fšeckym dobrou noc a čipernou klavesnicu.
. .
.
17.10.2011
Něsnašim reklamu v televizi....
v rubrice ***nezarazeno***
Včera jsem jako každu nedělu čučela na Primu. Pry jestli ma kdo v Česku nebo na Slovensku talent. Jaksik se ztraci borci kteři ho fakt maji, pořad tam davaji jen exoty kteři jsou divni, trapni, blbi a něšikovni.
Tak mě to rosčililo že jsem radši začala z hecu sledovat reklamu a psat co v ni bylo. Tu jsou vysledky:
prvni reklamni blok davali ve 20.17. To si teda počkali... a bylo tam:
čsob pojišťovna
vodafone – překladam – vodni zvuk
jupík
hypoteční banka
kinder bueno – cosik pro děcka, něvim co je česky bueno
mukosolvan
hornbach – cosik s potokem
kávovar jakobs
mléka hami
avon – Vltava pro Angličany
povinné ručení
rafaelo
O2 – ou tú, my vlastenci řikame O dva
rexona
tesco
fidorka
olynth
cesty domů
miss 2012 casting – slečna výběr
tetrapack – baleni čehosi
cesty domů
o mé rodině....
ano šéfe
letopisy narnie
čsob pojišťovna
21.01 – druhy blok
čsob pojišťovna
kfc grilované kuře
polreich
elsev loreeal šampon na vlasy
ing konto spořicí účet
double oplatka 7days – socik dvojiteho na cely tyden
muller mix – mlynařska směska
airwawes žvýkačky – to je moc povedené, vzdušné vlny.... no nepožvykej to jak je to take lakave...
panáček mnichelin pneumatiky
kinder bueno mléčný řez – řežeme pro děcka
osobní půjčka cetelem
tuc malá sváča
muller mix
t mobile
kinder maxi king – největši kral pro děcka
změní zajetou zábavu – proboha kdo? To mi uteklo v tom fofru...
opel – wir leben autos, ja, aber wir haben hir Hitler jetzt nicht, liebe Deutschen, wir sprechen english, das ist modern, kapišto?
fialová kráva popostrčí.... no do mě šprtnout fialova rava, tak se z fleku vybulim...
cesty domů
o mé rodině a jiných mnrtvolách
sběratelé kostí
castle na zabití
žhavé výstřely 2
hledání nového hnízda
polreich
čsob pojišťovna
21.25 – posledni blok reklam
čsob pojištovna
kfc braser šťavnaté maso
matoni
podlaha – pronto čistič podlah, hydratuje, extra care – no hlavně jak nězavlhči a pracuje se zvlašni peči že...
peugot
rýma, olynth, zvlhčuje a regeneruje podrážděnou sliznici – no taky by ten rošťak mohl tu sliznicu hojit a obnovovat, ale to už asi při te regeneraci němuže stihnout
volaten emulgel, dvojí efekt – jojo, jak účinné a působivé...
voltaren termoplaster – asi cosik s teplem
era . vše na jednom místě – houby, na co jsou tam houby?
dovolená v česku
mukosolvan
halls power – to je fakt síla
doliva a granátové jablko, extrakt z granátového jablka – zní to tak vytaženě...
brumíci – měkoučká čokoláda z čokolády, mléka a dalších ingrediencí – jo, za mojich mladych roku se do jídla davaůly akorat suroviny, přísady a koření, fčil aji ingredience... Pak něma byt tolik rakoviny že...
provident
nová škodovka – simply clever – ja bych tu škodovku rada měla, ale furt něvim, co je to to simply clever a trochu se toho bojim. Jako jestli mi na to budě stačit stary řidičak a tak...
metaxa
garnier – kofeinový oční korektor a roll-on – jako že cosik jako kafe mi opravi oči a eště sae to roluje řes, no to je maras...
antony hopkins – česká spojka
partička
desenský
polreich
interspar
čsob pojišťovna
Uf, to bylo naročnějši jak cely Talent. Eště fčil jsem z toho utahana, a to jsem se snažila poctivě sledovat, o čem ty reklamy byly.
Je mi lito těch kteři tu reklamu zadavaji. Že vypleskaji penize zbytečně bo normalně chodim při reklamě čurat ja, ja se psama, vařit kafe, napouštět vanu, umyvat nadobi od večeře a vubec něvnimam co mam chtit, shanět, kupovat a uživat.
Zato dněska jsem po včerejšku poučena.
P.S. Fčil slyšim z televize cosik o uměle travě pro psy – co pes vyčura steče do spodni nadoby a večer se to vylije.... Otipeč či tak se to jaksik jmenuje. Cenu radši něřikaji nahlas – pry za tuto senzačni cenu. No a tu asi potichu napsali na obgrazovku aby se jeden nevybulil jak uslyši to čislo...
. .
.
9.10.2011
Jak to dopadlo na Hluboke
v rubrice ***nezarazeno***
Nakonec oba vstali z mrtvych, spivaly se dvě pisničky jako přidavek a brečeli fšeci, herci aji obecenstvo jako že to bylo krasne, už to konči a jsme s teho smutni. Pak bylo velke foceni – cely soubor dokupy, každy extra, Romeo a Julie s každym kdo si řekl a tak.
Jak ten mumraj skončil tak jsem odchytila na chvilu opuštěneho Romea a řekla jsem mu že jsem dopředu měla echo že je vyborny a že to bylo ve skutečnosti eště lepši. Že nělituju těch 400 kilometru cesty. Vytřeštil svoje krasne modre oči a vyděšeně se zeptal odkuď jsem.
Pravila jsem že kusek za chalupu nam běhaji lvi a začina ukrajinska step – jsem od Ostravy. Važně pokyval hlavou že taku dalku, to ho těši že jsem dorazila taky.
Konečně bylo sbalene, vodnik mě představil svoji nove robě a začaly litat zkoumave pohledy. Ona sucha jak lesy letos na podzim, křehka jak Sněhurka ale stisk ruky jak dřevorubec. Hekla jsem že ma teda paru a ona na to že něma rada stisk model lekla ryba. Ja jsem ji chtěla řict že ja zas němam rada stisk na zpusob šlapl mi kuň na ruku. No ale hryzla jsem se do jazyka, co bych nězrobila pro klid byvale lasky že....
Vodnik že mě vezmou autem dolu ze zamku k mojemu autu. Asi pětkrat najižděl aby minul na uzke cestě druhe zaparkovane auto. Ona pravila že on je taky pečlivy, vite...? No vim, ty stiskaci vilo, ja ho totiž znam vic desitek roku jak ty měsicu, vime? Druhe kousnuti do jazyka. Eště raz a fakt ji cosik řeknu. Přece něpřijedu z Hluboke cela pohryzana že.
A při rozloučeni na parkovišťu zas akce typu rafla do mě piraňa. No, podavani ruky pry vzniklo jako že neandrtalci si dokazovali že němaju v ruce utočny pazourek kterym by ubližili. Tahle roba potřebuje dat najevo že ruku ma dost schopnu ubližit aji bez pazourku. Tož to ja robim rukama přijemnějši věci, stary by mohl vypravět, a němusim stiskat jen ruku, že.... Uvažovala jsem jak vila asi stiska vodnika. Zatim se něstěžuje...
Hupla jsem do svojeho auta a hura do enzionu. Recepce osaměla, barak v hlubokem spani, co by taky člověk čekal v pul druhe za mejdan že. A buch – klič něfungoval. S hruzou jsem zjistila že kerysik fešak špatně rozdělil kliče, teda ty od mojeho pokoje něrozdělil a ja jsem měla dva stejne kliče od jednoho pokoje ale žadny od vstupnich dveři.
Zalezla jsem do auta. Zima po dešťu, deka a polštař sice nachystane ale bylo to malo. Truda musi chuděrka každu chvilku čurat a běžte se vyvenčit na asfaltovu cestu že.... To ja radši decentně do travy bokem mezi stromy ale tam je mokra trava... a pak mokre nohavice až nad kotniky... a potom zima v autě bo nožičky zmrzle....
Ve čtvrt na sedum byl jakysik pohyb v budově, tak hup na chvilu na pokoj dospat to co vzteky a zimu něšlo v autě a v devět už konečně rozehřata zvednout kotvy. Na recepci byl včerejši syneček, dnešni děvuška a starši chlop, asi spravce. A pry jak se mi spalo.
Celkem klidně jsem jim pravila že představeni vyborne, zamek krasny, hotylek taky, ale spani jaksi v autě něbylo to prave co si za tisic korun představuju a promiňte ale tu tisicovku chcu zpatky.
Děvuška se vyděsila tak že jsem si v prvni chvili myslela že už v životě na tu recepci robit nepujde. A okamžitě pravila že mi ty penize samozřejmě vrati. Pak se omlouvali všichni tři tak silně že jsem jich musela chlacholit že se to holt stalo, no ja jsem si taky mohla klič zkusit dat do zamku jak jsem prochazela večer dveřma ale koho by to napadlo že. Za jeden večer dva zamky do kterych jsem se nědostala... jeden na kopcu a druhy v hotelu.
Horši bylo to že mi to pokazilo cely den. Už znam že byt něvyspana je jeden pruser ale druhy je jak je u toho člověk zmrzly. To je unava na dalši dva dny. Chtěla jsem v nedělu oběhnout dva zamky – Hluboku a Červenu lhotu ale bylo mi jasne, že raději pojedu dom, protože mě unava skoli nejpozději v Brně a budu spat jak šipkova ruženka.
Taky jo. Po obědě jsem se složila v autě a dvě hodiny byl z Trudy Budulinek.
Vodnikovi jsem napsala ten nejnadšenějši mail ktery jsem dofčil vyrobila. Ja jsem se totiž zamilovala do Romea. On to naštěsti něvi. Jeho klika je v tom že je taky mlady a tak daleko. Krasny synek, krasně spiva a v te roli byl jasny – přesně to co ma poprve zamilovany mlady kluk byt. Na Julii hleděl tak že každa baba v obecenstvu v tu chvilu chtěla byt na jejim mistě – pozorny chlop, obdivujuci, přitulny a přitom ne chlipny, něžny, no prostě romantika v takem stupni, že normalni chlap něchape a normalni roba vzdycha nadšenim.
Muj mail měl krasnu dohru. Ja jsem zvykla s vodnikem mluvit naprosto na rovinu a taky jsem naprosto bez zabran psala co se mnu to představeni dělalo. A on to dal čist Romeovi...
Ten pry se červenal eště tyden potom jak se s vodnikem potkal ve městě. A že mě necha pozdravovat. Jako odškodne mi Romeo poslal dvě fotky z osobniho archivu mailem a časem je dostanu aji papirove a podepsane.
Uf, bylo to krasne, na internetu si občas pustim pisničky z teho muzikalu a znova si připominam jake to bylo. Akorat u toho něsmi byt stary bo to něchape.
. .
.
4.09.2011
Romeo, Julie a ja
v rubrice ***nezarazeno***
Tak Lenka volala že se mnou nepojede bo ma jakesik domaci problemy. No, Trudo, včil musiš dokazat že samostatna žena jede čtyřista kilometru aji s vyhozenym a nahozenym ramenem, bez chlopa, zcela samostatně a zvladně to.
Dala jsem pusu staremu aji všem psum, popřala jim klidny vikend a v devět jsem vyrazila.
Na muzikal mě pozval kamarad vodnik. On teda něma tuňku s hrnečkama a dušičkama, ale robili jsme kdysi spolu na Povodi Odry. On je vyštudovany vodni stavebni inženyr, jako že stavět přehrady a tak. Jak jsme se na Povodi potkali tak se zrovna stavěla Slezska Harta a natačelo Velke sedlo, to je ten serial jak to fčil dněska skončilo na prvnim programu.
Vodnik pravil že počasi budě dobre, akorat odpoledne budě pršet od tři do pěti. Ve tři jsem byla v Jindřichově Hradcu. Tři nula pět začaly padat prvni kapky. Statečně jsem vydržela ten vodni napor a řitila se dal do Českych Budějovic. To už lilo. Držet směr na Hluboku.
Tam jsem dorazila ve čtyři a něchtělo se mi kilometr špalat na zamek do kopca. Jo – ja jsem si cely život myslela že ten zamek je na rovině – a on sviňa na kopcu...
No nic, v takem dešťu se ochladi, deka a polštař v autě nic moc na spani, jo kdyby bylo v noci teplo to by bylo jine kafe, ale takhle si raději kdesik domluvim spani.
Fajny areal kusek od zamku, v lese, chatky, bazen, velka ustředni budova a v ni pokojičky s přislušenstvim za tisicovku. Řikam si Trudo je to tvoje jedina letošni dovolena a vylet tak se rozšoupni a ber to.
Usalašila jsem se na posteli, na kolenach internet – slušny hotel, měli wifinu, pustila televizi a žhavila jsem draty na vodnika co jako s tym deštěm. No pry že oprava že pršet budě do osmi ale opředstaveni začina ve tři čtvrtě na devět a to budě zichr skoro sucho.
A fakt. Ještě něbylo ani padesat a naraz smrky před barakem dostaly na prchni tgřetinu zlaty natěr jak slunko vyjuklo zpod mraku, černe mraky utekly na druhu stranu kopca a přes cele nebe duha jak z televize.Pravim Trudo oblikej se, kultura vola.
Hup auto znovu na ustředni parkoviště dolu a zeptat se nejbližšiho paru jestli jde na zamek. Pry jo, ať jdu s nima jak nětrefim. Po třista metrech jsem jim poděkovala že pujdu radši sama bo se chcu kochat vyhlidkou. Uf, žadna vyhlidka, moje astmaticke plice začalY s teho rychleho pochodu do vrchu stavkovat a ja jsem chytala druhy nebo třeti dech, jak ani teho něbylo tak alespoň čtvrty. Ale nikde nic....
Vodnik na mě čekal před zamkem aji s listkem. Druhy listek pro Lenku se mu povedlo prodat – Romeo měl jakusik naveštěvu a zajasal že je jeden listek volny.
Vodnik mě upozornil že jeho nova současna milovana /ona je asi dva měsice nova/ se mně boji. Ona vi že si s vodnikem moc telefonujeme, akorat něvim jestli on ji řekl že jsme kdysi spolu chodili. Ale to ještě hněde uhli bylo přesličkama, neandrtalci běhali kusek za Ostravu a praotec Čech byl male děcko. Takže ode mně žadne něbespeči.
Pravim Ať se děvucha něboji, něchala jsem si omylem stare škarede bryle bo se mi přes ně dobře čuči a ty hesči mam zapomenute v autě, velke prsa mam schovane ve svetru a velky zadek v tom samem svetru dobře poznatelny, libat se dněska nebudem a vubec ze ktere strany na mě bude hledět? Ta herecka partyja ju totiž ma jako technickou osobu a děvucha je při hrani za jevištěm.
A pak to začlo. Užasna Julie. Užasny Romeo. Taky mlady blonďaty syneček.... Jestli je mu 25 tak je to moc. Je to ještě od pohledu take skoro děcko ale je jasne že za deset roku budě kus pěkneho chlopa.
Cela ta herecka parta je vymyšlena jednym chlopkem z Hluboke. Jako že tam maju malo kultury tak dal dohromady spolek ochotniku. Na leto si pujčuji pak zpěvaku z jihočeske nebo plzeňske opery a hraje se na zamku na nadvoři.
Vodnik mě varoval že to je posledni představeni jak sezony tak aj celeho nastudovani jako že dněska s konečnu platnosti naposled. A mužeme čekat jakesik čertoviny.
No, jak byla balkonoiva scena tak to přišlo. Napřed Julie sama na balkoně zpivala jak Romea miluje. Pak se lekla bo zjistila žre on je pod balkonem a všechno to slyšel. Je, to je fajn že tu jsi, ale bacha mohli by se objevit naši tak radši mazej pryč, ještě posledni pusu a zmiz.
No jo, posledni pusu.... Romeo se přitahnul za spodni šprušli balkonu aby se zvednul k Julii. Něco jako přitahnout se na hrazdě. Julie šla do dřepu a dali si pusu. A zustali přilepeni k sobě. Julie se mnězvedala, Romeo se něpustil a držel. A furt. Publikum už se začalo pochechtavat. No řeknu vam chudak Roemo, žadna sranda se tak dluho udržet. Něvim jak dluho to trvalo ale sklidili potlesk na otevřene sceně, Romeo se konečně pustil a jelo se dal.
Dalši sranda nastala jak se měli Kapuleti pomlatit s Montekama. Montekove vyběhli normalně v kostymech, šermovali kodrama a kde že jsou ti Kapuleti. No ti nastoupili z bočnich dveři zamku, oblečeni akorat do baleťackych punčochaču, hrudničky hole. Jak banda děcek z mateřske školky ktere se jěstačily obliknout.
Publikum svorně lehlo smichy.
Ovšem časem sranda skončila. Romeo se dozvěděl že je Julie mrtva a byl z toho taky zlomeny že jsem měla strach že představeni nědozúpiva. Cukalo to se mnou vyběhnout za nim a uklidnit ho že to Julie jen hraje a ho mylně informovali.
Pak synek spachal u tuhe Julie sebevraždu a bylo po něm. Řikala jsem si že než to skonči uplně cele tak fdakt vytuhne bo byla po tom dešťu strašna zima.
Dalši pruser – probrala se Julie a zjistila že on je fakt mrtvy. No vodnik mě hned na začatku varoval že jak se budě umirat tak budu brečet.... No ja kdybych byla Julie tak bych na taky horor neměla několikrat tydně nervy a hrala bych radši cosik jineho.
Vodnik mě cele představeni něnapadně sledoval jak se mi to libi. Občas se mě na to aj zeptal. Moc jsem s nim něchtěla mluvit aby si ta jeho němyslela že se bavime buhvi o čem že. A taky mluvte jak mate knedlik v krku, slzy v očich a nervy v haji že.
Asi dvacetkrat se Romeo a Julie libali. No scenař je scenař ale vypadalo to že jim to neděla velke problemy a ja jsem pojala podezřeni že si ten scena o par libacich scen vylepšili.
Julie se tvařila fakt jak poprve zamilovana. Romeo na ňu hleděl jak na Panenku Marii. Taky ten skoro psi zbožňovaci pohled. Furt ji držel za ruku, objimal jak to šlo aji mimo hru, no vypadali že spolu asi sto let chodi.
Noviny psaly že spolu nutně cosi maji aji v civilu bo neni možne aby to tak dobře hrali. Ale ja vim svoje, mam informatora přimo u zdroje. Oni aspolu něchodi ale jenom kamaradi, zato dlouho.
Pokračovani zitra.
. .
.
26.08.2011
Vykloubene rameno
v rubrice ***nezarazeno***
Včera rano ve čtyři se ozvaly moje ledviny, chtěly vyvenčit. To děla radost aji ledvinam našich psu. Jak ti gizdi vidi že se pližim na zachod, radostně poskoči – jéé, vstavame, jdeme ven, co se budě žrat? Moc otazek naraz. Raději je pustim na dvur a jdu si za svym.
Fajn. Ledviny vyřizene na odchozim koncu, je třeba dodat tekutiny na začatku. Natočila jsem si hrnek vody, v klidu pustila psy dom a hura zpatky do ložnice. Dluhe vlasy rozpuštěne – no rusalka je proti mě škareda plešatica – bryle ne nočnim stolku misto na nose, a na trase do postele schod. Asi jsem ho jaksik malo viděla....
Všecky schody dobre, jen jeden se ukazla taky zakeřny. Ne že by byl za jakym křakem – po česky keřem – ale byl to prostě zaškvara. Nic neřekl dopředu a naraz tam byl.
Ovšem moje noha něbyla tam kdě ju ten schod chtěl mět. A ja jsem sebu struhla směrem dolu. Letěl hrnek, letěla jsem ja. Voda rozlita, hrnek cely. Mě cosi luplo v rameně, cosi se tam posunulo jednym směrem. V tu chvilu mi proletělo rychlosti světla v hlavě pomyšleni že budu muset vzbudit stareho, odjet do špitala a rameno nahazovat na chirurgii.
Naštěsti rychlosti o cosik menši než světla šel ten pohyb hned zas zpatky. Nic někřaplo, takže polamane asi nic, ale ten pohyb tam byl.
Pomalu jsem se zvedla, sedla na postel a uvažovala co dal. Zkusim zahybat s ruku. Jo, šlo to. Hura, psat mužu. Dam ruku nahoru ke stropu – jo, tež dobre.
No ono bylo všecko celkem dobre. Hned. Dněska je o den a pul vic a začina byt zle. Špatně se mi řadi v autě. Včera večer jsem si ještě rozepla podprsenku ale dněska budě muset stary zavzpominat na mladi a robit to on bo ja to jednou rukou nězvladnu.
Dat někomu facku nelze – nerozmachnu se. Tenis bych taky fčil hrat němohla.
Ovšem co budě zitra jak pojedeme s Lenkou na tu Hluboku to vi sam pambuch. Lenka ma naštěsti špatnu taky pravu ruku, takže jak ja budu špatně šaltovat, muže ze sedadla pro spolujezdce šaltovat ona.
Buděme baječna dvojka. Eště byzme mohly začit kulhat na stejnu nohu a dojem budě ohromny. Už se těšim že tam zbalime jakehosik princa na bilem koni a ten princ ovšem budě jakysi arab bo jeden křesťansky princ by pro dvě baby něbyl, to da rozum.
Dobry zaklad mame – jedeme přeci na zamek....
. .
.
24.08.2011
Vedro je všeckym
v rubrice ***nezarazeno***
Kamaradka Božena prodava zmrzlinu v Marianskych Horach na naměsti. Ma taku fajnu umělohmotnu budku dvakrat dva metry, v tom zmrzlinovy stroj, chladici mašinu na ledovu třišť a ledničku. Jedina chyba je že studeno je vevnitřku v těch mašinach a ven jde o to větši vedro.
Na budku od rana do večera krasně sviti sluničko. Na Boženu tež. V tom fčilejšim horku je to bezva misto k praci. Chuděra už je takova uvařena že přestala sledovat řidiče kteři projedou kolem bo se už nenudi, kšeft ma bohaty. Jak ještě pršelo tak zrobila statistiku že každy třeti ma telefon na uchu. Asi jo protože jsem tam dněska šla přes přechod na křižovatce a malem mě přejela mlada holka s telefonem u ucha, kteru něnapadlo že by mohla vjet chodcum do zelene jak jede zboku.
Vedle v Axe robi kamoška Lida. Dněska vyrazila v pletenem trochu chlupatem čemsi misto halenky a jako urputně zmrzly člověk uznala že dněska je aj ji teplo. Zazrak, ledovce začaly tat, Sahara se přestěhovala do Evropy, Lidě je teplo....!
Tata hlasil že spokojeně přehazoval seno, aj ho už dněska sklidil. Muj tata je něskutečny vytrvalec na vedra. Je schopny usnout na plaži v libovolne zemi okolo Středozemniho moře, u nas se opaluje bez ohledu na polohu slunka, teplotu nebo svoje roky. Podezřivam ho že v minulem převtěleni byl grilovane kuře a dodněška na to vzpomina za sedmym zavojem svojeho vědomi.
Zato jeho labradorka byla asi eskymacky pes a dněska se rozhodla že přiroste ke kachličkam v kuchyni. Akorat je ji lito že němože sama sebe skalpovat a skuru si roztahnout hezky celou plochou na studene jak kožešinu z mědvěda před krbem.
Stary chtěl dneska studeny oběd, studene pivo a teple lidske slovo. Misto piva jsem na něho poslala studeny pohled.
Kamoška Marcela měla aj dněska dovolenou takže zase hura na štěrkovnu. Voda teplejši jak včera a i male děcka byly jakesik chciple bo řvaly podstatně miň jak včera. Pochybuju že naše děcka vyraběly take strašne decibely jak byly male. Vzhledem k tomu že se dožily dospělosti tak musely byt potichu bo bych jich zabila. Podle toho jak to dněska vřeštělo u vody ale němame šanci na vyhynuti.
Chalupa je vyhřata, venku aj teď večer tak teplo že něma smysl ochlazovat vzduch větranim. Raději zavřit bo jsem v obyvaku pleštila už dva velke hnusne komary a stary řve že nebude kvuli moji neslučitelnosti s chudakama komarama zase malovat.
Kamarad ktery ma přehled přes počasi tvrdi že v sobotu už budě lepši. No to doufam protože beru kamaradku kočkařku Lenku a jedeme na Hlubokou na muzikal Romeo a Julie. Budě to na zamku.... Stary budě doma hlidat psy a my pojedeme slzet nad tyma chudakama mladyma.
Viděla jsem kusek na internetě – stači dat "Romeo Julie Hluboka" a bečet možu rovnou už fčil.
Tak, naposled jsem všecky vyvenčila, maltezakovi Badovi jsem vyřidila že panička volala že už je zpatky z dovolene a ja ho zitra pojedu vratit. A jdeme do postele. Spat ještě ne bo sušim banany.
Ty byly dněska tak odporně levne podobně jak švestky – banany za pět a švestky za tři koruny no to je děs... Tak jsem hodila kauflandovy nakup do auta a hura do elektra koupit sušičku za 560 korun.
A to všecko jen proto že Marcela cestou od vody zjistila že ma hlad s sebou, prazdnou ledničku ´doma a obchod po cestě.
Tak už sušim.... Dalši mašinka do baraku. A jdu štovat na internet co všecko se da sušit.
. .
.
23.08.2011
Vedro na chcipnuti
v rubrice ***nezarazeno***
Tak už to vypadalo že začne každu chvilu sněžit a prásk, tu maš čerte kropač – vedro jak sviňa. Begonie se tvaři že mi brzo zamavaji rezavyma listečkama na rozlučku jak je nědam do stinu, muškaty začaly pro změnu hystericky kvest jak by na to měly posledni tyden.
Psum musim do kybla pod okapem nalivat vodu bo nězaprši ani omylem. Střecha je rozpalena že by se na ni daly smažit vajca kdyby nebyla taka do šikma.
Pradlo taham z pračky už suche a je ho třeba nakropit aby se na pudě něbalo že je na Sahaře. Na tu pudu ale nejde jit bo tam ta Sahara fakt je. Škoda že to teplo neni možne nastrkat do zavařovaček, strčit do špajzu a vytahnout na vanoce.
Psi spi vypleštěni na nove dlažbě. Jo to taky musim ještě napsat jak jsme robili dlažbu a elektricku podlahu pod ňu. V Americe provozuje kdekdo elektricke křeslo, my podlahu. Ale to pozdějši až bude na to teplota. Bo psat o elektrickem topeni – z teho se orosim jen na to myslim.
Holky si vymyslely haračku. Něstači že mame Špunta a Draka jako sexuchtive psi chlopy.... Hlidame aj maltezaka Bada a ten neni zvykly na harajici holky a něchape že je němuže nakryt. Tak breči, kňuči, piska, vyje, nadava, štěka po mě aj po starem, pak štěka stary po mě, ja nadavam staremu, no takove hezke kolečko.
Odpoledne jsme byly s kamoškou Marcelou na štěrkovně v Bohumině. Stary se rozhodl umřit vedrem doma, suchy a spokojeny.
Vlezla jsem do vody, zasyčelo to, zakuřilo se trochu pary – jo, až taka horka jsem byla. Marcela poplavala o cosik vic jak ja, vyměnily jsme si nazory na chlopy, daly citronove pivo a uznaly jsme, že je nam stejně vedro jak rano.
Chalupa rozpalena že ani spani dole neni moc přijemne. A to si pořad myslim že neni nad plnu cihlu jako stavebni material.... Joj zlate zemljanky, Rusi měli jako prvni vymyšlene klimatizovane baraky že...?
Poti se mi prsty na klavesnici. Pot kape z čela. Mam potničky na zadku. Opruzene stehna. Puchyř na leve patě od novych bot. Včera myte vlasy se tvaři že slovo šampon v životě neslyšely. Svrbi mě rameno poštipane od komaru.
Ještě že stary nema myšlenky na nějake ložnicove radovanky. Nechci umřit přilehnuta a udušena zpocenym chlopem ktereho pravě klepla pepka.
Je ale fakt že on planuje že nejhezči by bylo umřit při sexu: Ovšem ma k tomu vymyšlenu štihlu, pružnu děvušku, ktera ma dvacet roku, čtyřicet kilo, šedesat v pase a devadesat přes prsa. A ja dodavam že IQ sedumdesat bo chytřejši by zdrhla zavčas.
Mam štěsti, vdova ze mě hned tak nebude. V takym vedru by sem dorazila maximalně nějaka trenovana africka žena a taku si stary zichr nenaplanoval ani neobjednal.
Jdu si zrobit piti a ledem a namazat tři nove štipance od komaru.
. .
.
6.08.2011
Hlidame mazliky
v rubrice ***nezarazeno***
Naši kamaradi Katka, Karel a jejich děcka odjeli na dovolenu. Karel uči jak rychle a bezpečně zbohatnut aj přes prazdniny, Kača prazdniny cti a něuči. Ta uči jak bohatnu jini ale akorat přes školni rok. Všichni čekali že Karel budě v tuhle dobu jako dycky učit v Praze, takže tyden pobytu u Katčineho brachy kusek za Prahu budě v pohodě.
No jak na sviňu měl Karel kurz kdesi pod Radhoštěm. Zřejmě zrobil u Radegasta přednašku, oběd na Tanečnici, večeřa ve skanzenu a noc kajsik na salaši. Kača musela k brachovi sama s mladšim děckem Tomaškem.
Starši děcko Jarka robilo dobrovolnu osvětu kdesik po dětskych taborach v hlubokem byvalem ruskem uzemi v Asii. Ona je taka vesela že o prazdninach jezdi na jine kontinenty vzdělavat sebe aji jine, zatimco doma mama sivne od hruzy, tata ztraci starostma svoje už tak skoro něviditeně vlasy a bracha z toho ma akorat srandu.
Takže Kača s Tomaškem jeli vlakem. Karel dorazi pozdějši autem. Jarka přileti letadlem. S napětim jsem čekala že dalši popis budě že Katčini tata a mama připluji lodi bo metro k brachovi na chalupu nevede. No ale labskoodersky kanal taky eště něstoji že.
Rodinna dovolena nměla ale dva hačky. Take chlupate. Mama aji Katka maji po jedne kočce. Co s nima? Chalupu od brachy by měly znat bo se tam loni při stejne dovolene narodily, teda před dovolenu, a byly z te dovolene dovezene do Ostravy s ubečenym komentařem – jak si jich nevemete, béééé, budeme je muset utratit, béééé, to jim nemužete zrobit a tu mate a čau.
No ale kočky si to už něpamatuju a cizi teren je cizi teren že. a pry jestli němam jak je pohlidat a jestli neni u koho.
Řikam jo, žaden problem, od čeho tu je kočičařka Lenka. Doma ma kromě tři psu a tři děcek eště šestnact koček. Jak k ni člověk přijde tak stači akorat sednout, řict si jake chce kafe a v tu ranu ma na klině nejmiň tři kočky, jednu za krkem, druhu v kabelce na pruzkumu, dalši hledi usalašena na monitoru od počitače, několik jich chrupka na kočičim sisalovem stromě, z kleci zamňoukaji kocuři a dalši kočka hupne na konferak a navštěvě upřeně hledi do oči. Tož v take rodině se jedna kočka navic ztrati. Aj dvě.
Katčina Kity neni na zviřatka trenovana. Doma maji akorat činčilu a občas nějake to domaci zviřatko podle situace, jak je kdo roščileny na sebe nebo druhe. V panelakovem 3 plus jedna se vyskytuje koza, husa, občas aj vul – a to prosim v třetim patře s vytahem – stabilně čtyři sovy, skřivanci maji zakazany vstup aj volat dřiv jak v jedenact. Přespolni sovy běžně telefonuju do pulnoci... Občas se objevi aj včelka, z hmyzu eště moucha a z lesa semtam přistane na sedačce u televize špalek. Na jednu rodinu celkem zatěž.
A včil Kity měla jit do take zviřeci rodiny... Všecko bylo domluvene, kočku Karel přivezl a cely zbytek rodiny napjatě čekal na esemesky jak to dopadlo. Děcka uzaviraly po internetu sazky kolik koček Kity pobije. Babička chystala smutečni černy obojek bo čekala že to kočka nepřežije. Tata Karel se tvařil statečně Však bych Kity nikam do nebezpeči nedal. Katce začal tik v levem oku a ozval se žaludečni vřed. Bratr kocur od dědečka a babičky z toho dostal radši dopředu prujem aby němusel taky do toho kočičiho kolektivu.
Volala jsem Lence jak situace vypada. Kity pry sedi na skřini, sleduje okoli a oči ma dvakrat tak velke jak normalně. Lenka měla strach kdy se ji to vrati do normalu a jestli to stihne za tyden jak ji bude vracet. Řikala – přece jim nevratim sovu...to jako krs tych velkych oči.
Kity byla černa ovca kolektivu. Teda jedina černa kočka. Něstačila se divit jaky je u Lenky provoz. Seděla na skřini v panskem pokoji – tam jsou tři velke klece, teda spiš voliery na kocury. Take celibatove chlivky. Holky maji pohyb volny, kluci musi byt na ubikacich. Tak alespoň hazeli po Kity mlsnyma pohledama a řikali že jak se maji dva radi tak na rase nězaleži. Kity na to že je po kastraci a sex ma zakazany.
Pro Kity to bylo všecko moc. Ne jeden skrabaci sisalovy strom, ale hned tři. Ne všecko jen pro ňu, všude same kočky. Co kout v bytě to kočiči pelech. Většinu obsazeny. Kočičich hajzliku malem jak na pionyrskem taboře.
A to krmeni.... jednodenni kuřata z lihně. Kolem Kity prošlo malinke koťatko, malem ještě něumělo chodit, ale hrdě si nešlo kuře ktere bylo malem větši jak to kotě. Kity zmatena že ty granule tu maji jakysik divny tvar. Bum – kuře pro každeho. Všeci se tvaři že to je normalni a chudak Kity zna ptačky akorat z televize...
Ja jsem u Katky a Karla mezitim obstaravala činčilu Piškota. Každy den nakrmit, pustit, dat vyvalet v jemnem pisku, pokecat s nim, nechat si prošmejdit kabelku, ožužlat palec na noze, pak mi to zviřatko poběhalo po nohavici a spokojeně si politalo po předsini a kuchyni.
Po tydnu se vratila předčasně dcera, že pry si přebali kufr a frči na dalši tabor. Světadil neuvedla. Za dva dny dorazil zbytek rodiny. Pro Kity si jeli všichni kolektivně, bo tolik koček na jednom mistě si nemohli nechat ujit. Jejich kočka je kupodivu poznala, ale žadne velke vitani se někonalo. Každy majitel si mysli že jak ho zviře uvidi po nějakem odloučeni tak bude jasat, ale zviřatko si jen odfrkne – jo ty už jsi tady – a vicemeně nic dalšiho.
Nesplnil se Katčin hruzny sen že jim bracha vnuti kotě z dalši letošni varky. Ne. Ale zviřatka přece jen přibyly. Kity dostala misto buchet na cestu pět mraženych kuřatek...
Katka durazně opakuje, že porcovat je pro Kity budě Karel protože ona ty male nebožatka němože ani vidět natož řezat na kusky. Uvažuju, že ji toho strašneho řezani zbavim – skočim do zverimexu pro male myšky, ty muže krmit cele naraz.
Akorat hrozi nebezpeči že by se s nima začal kamaradit Piškot a nabidl by jim azyl. Klec na to ma velku dost...
. .
.
24.07.2011
Kurz pro koňaře
v rubrice ***nezarazeno***
O vanocich jsem na internetě objevila kurz pro koňaře. Jak koňa chovat, jak s nim litat soutěžit, jake koně maju ostatni, jak koňa dobře prodat a tak jako vubec jak byt chytry a vzdělany.
Pravim staremu Tato divej to je rychtyk pro mě. Jak budu prodavat ty hrnky ať o tych koňach cosik vim.
Ja je totiž furt rozděluju na běhaci, tahaci a skakaci. Vaham či kobyla a klisna je to same. Jestli to neni třeba jako jalovica a krava – jedna je slečna a druha pani. Nejsem si jista či je šiml bily nebo šedy kuň. Něumim rozlišit oprať, otěže, uzdu a lonži. Myslim si že to je nějaky řemen na koňa ale asi každy jiny....
Kurz ma robit ing. Gotthardova, byvala ředitelka v Kladrubech nad Labem. Hura, tam jezdim vzdychat nad bilyma koňma, pohryzal mě tam jeden koňsky mladežnik, omdlivala jsem užasem před šestnactispřežim, jejich reprezentanta Něsvačila tajně miluju a vubec Kladruby – to je moje srdečni zaležitost.
Stary souhlasil ať jedu. Že budu poučena, chytra a připravena na sezonu. Mam ale podezřeni e se vic těšil na to že bude sam a bez dozoru než na to o kolik vylepšena se vratim.
Prvni den jsem prošvihla bo mi pořadně nějelo auto. Fabie už ma vyměněny motor ale jaksik je špatny katalyzator, škyda lambda sonda a auto si chce co padesat kilometru spočnut bo po třčtvrtě roce spočivani je pro něho nahonem jet 250 kilometru.
Takže jsem misto v patek v poledne dorazila v patek večer. Spani bylo zajištěne na chovatelske a jezdecke škole. Budova nova, postele pamatuju hodně. Zichr i Vaňu jako učňa.
Na nastěnce na chodbě se chlubili kdo všecko z těch slavnych tady študoval. Poctivě jsem přečetla ty jmena d došla jsem k nazoru že kdo neštudoval v Kladrubech, nemože nic vyhrat.
V sobotu jsme probirali koňdske plemena. Kde vznikly, jak se to stalo, kdo za to muže, komu to vadilo, kdo to chtěl, kdo jim ty koně ukradl a proč.
V žadne škole mě neučili koňsky dějepis. Tady jo. Kam šly jake vojska a jake koně měli s sebou. No pěšky by něšli že.... Kde ty koně něchali, co z nich domorodci vychovali.
Jak Habsburci přišli na španělsky trun. Jak potom vychovavali i chlopy kteři byli u nas za krale a cisaře. A že se jim libili španělšti koně tak si je vzali či něchali dovezt a časem z toho vznikl starokladrubsky kuň.
Jak ase kladrubaci chovali v kladrubske oboře, že tu ještě semtam jde najit zbytky te obory. Jak tu oboru chtěl cisař Maxmilian a neměl na ňu. Pujčil si od českych stavu,prachy něvratil a nakonec se z teho zrobilo jako že mu češti stavove tu oboru darovali.
Valila jsem oči kolik plemen je. Že arabšti koně maju o jeden bederni obratel miň. Že do chovu kladrubaka zasahnul i berbersky kuň. Bože ja mět africke předky, tak... no radši nedomyšlet. Zato když přidali naglickeho plnokrevnika tak brzo zjistili že to by akorat pokazili. No věda.
Jak se dodněška přetahuju kladrubaci s lipicanama že jsou skoro stejni. A robi stejne věci – pod sedlem aj v kočaře. Akorat že lipicani jsou takovi trošku drobnějši a menši, takže napřed je školi do kočaru a až trochu dorostou tak na mě muže sednout chlop. Kladrubaci obraceně – napřed sedlo, potom kočar.
A jak se ktery kočar jmenuje, jak vypada, kolik koni do něho. Strašně složite. O par tydnu pozdějši že si jako školena partyja zrobime vylet do Vidně – podivat se na drezuru lipicanu a kočary Marie Terezie.
Zajimave bylo poslouchat o odchovu koňskych děcek. Taky maly kladrubaček se narodi a ma hned šedesat kilo. Jako porodnice je jedna hezka velka staj. Pulka jsou porodni chlivečky, teda nic maleho – pořadne chlivky. A druha pulka je jeden velky plac, taka hekarna pro čekatelky. Ale jak se rodi tak to frči – občas se rodi aji na te hekarně jak jsou ty oddělene pokojičky všecky obsazene.
Pokud se rodi kolektivně tak matka rodi, ostatni kobyly stoji kolem a čuči. Čert vi jestli taky radi – dychej, nědychej, zatlač, neřvi, zabit toho hajzla co ti to zrobil, vyborně maminko...
Male koňske děcko se brzo stavi na nohy a hned prvni den jde s mamu ven, zima nězima, však to něni žaden pokojovy mazlik že. Musi se seznamit se světem, pozdravit susedy, předvest se personalu, jestli ma všecky čtyři nohy a tak.
Sranda je take male hřibě slyšet jak se snaži zařehtat – to je take piskani že jeden ma pocit že šlapnul děcku na piskaci hračku.
Problem je že děcko se drži mamy jak kliště, takže jde aj na dalši zadělavani na nove děcko a musi na to hledět... Bože take porno ani ne měsic po narozeni, to je teda vychova....
Časem se děcka začnu davat na jednu stranu staje, mamy na druhu. Děcka si musi zvykat na ohlavku, aby mohly byt v pul roce odvedene na voditku pryč ze školky do školy v přirodě. To pak jede vpředu vuz taženy koňma, za nim dvacet hřibat, každe vede jeden člověk na voditku, jak koralky to pochoduje do vedlejši dědiny, kde je odchovna pro dorostence. Nazpatek ten vuz posbira ty pěšaky ať němusi dom po svych a jede se zpatky.
S děckama zustava jedna kobyla jako pedagogicky dozor a jeji děcko haže strašne ramena v hřiběcim kolektivu. Moc dobře ten maly gizd vi že ma zastani... Ale to je jenom na chvilu, aby mali nebrečeli moc fest, pak jde i ta vychovna poradkyně zpatky do haremu a děcka musi do roka litat po pastvinach, učit se žit v kolektivu, nabrat silu a rozum. Pak jdou do vycviku.
Prošli jsme cely hřebčin. Gotthardova každeho koňa znala osobně, jeho hřichy i zasluhy, rodokmen, předky, děcka, zaliby, uchylky, karieru, no prostě mazec. Třista koni. Hromada zaměstnancu. Jestli si to dobře pamatuju tak vagon sena tydně. Kolik hnoja radši němyslet.
Na video jsme byli v ramci vyuky v učebně kde maju original koňa. Teda kostru kladrubaka, asi šedesatileta mrtvolka třileteho konika. Před katedru natahli gumu, pod tim je asi kanal, misto tradičniho umyvadla co byva ve třidě tam je šlauch na umyvani koňskeho naděleni bo si tam vodi koně na ukazku...
Čučela jsem na všechno jak tele na nove vrata. Každy dotaz jsem začinala – ja koňum něrozumim nesmějte se mi jak řeknu nějakou blbost – u psu je to tak, jak je to u koni – tohle a tohle?
No teda dost je toho vyrazne jinak. Mužu radostně podrbat svoje male feny po čumaku že placenta z jednoho štěňaka neni na plne kolečka od hnoje. Na druhe straně stary by uvital jak by štěňata běhaly hned prvni den po narozeni.
Velika vyhoda – psi nežerou seno. To by byl vždycky doma trochu binec po krmeni, kdo by to furt luxoval, že. Na druhe straně psi něutahnu ani stareho na saňkach... Pravda, taky jich měmame doma třista a na Velke pardubicke na rozdil od kladrubaku na drahu něsmi, jen hlidaji auto.
Velka vyhoda – kovaře nětřeba. Střihani zvladnu sama a nepotřebuju k tomu kladivo. Dalši vyhoda – kratši psí opratě.
Kratší taky doba dožití. Drbala jsem kobylu ktere bylo 32 roku.
No dojmy mohutne. Přijela jsem dom eště v tranzu, při pohledu na něumyte a rozježene fusy našich kniraču jsem prohlasila že tu hřivu je třeba pročesat, večer umyt kopytka bo venku je blato a čerstvě podestlat.
Stary jen třeštil oči a před spanim měl tichu poznamku že je zvědavy jestli v noci z něho budě hřebec nebo valach. Tož ja bych uvitala spiš prince. Cely život si představuju že si mě raz kamsik odveze princ na bilem koňovi. Kruci bilych koni byl plny hřebčin. A princ ani jeden!
. .
.
15.02.2011
Pračka spachala sebevraždu
v rubrice ***nezarazeno***
Čest jeji pamatce. Padla hrdinnou smrti v koupelně asi před čtrnacti dnama. Cosik v ni zachrastilo, dvakrat to křuplo a vic už nic bo jsem skočila jak jelen ze škarpy tatovi den před tim pod kola a hrabla jsem po vypinani.
U mě to bylo ve finale za sedum tisic, u taty za třicet. U mě nova pračka, u taty blatnik, chladič, naraznik, značka ztracena v lese jak děcka od Pernikove chalupky.
Stara pračka před par rokama byla ještě po moji babce z tatovy strany. Z roku 1979 /pračka, babka byla trochu starši ročnik vyroby/, mala zanuska, na pět kilo. Sice odstřeďovala akorat tak zlehka aby se pradlo něurazilo velkym kolotočem, ale fachčila.
Ta něspachala sebevraždu, tu jsem poslala na onen svět do sběrny ja. Hodila jsem při nandavani pradla fusakli mimo buben a něvšimla jsem to toho. Odešlo čerpadlo, dostalo infarkt.
Kamaradkce zrovna ten tyden mama koupila novu pračku. Stara tatramatka eště jela ale mama došla k nazoru že Kateřině je třeba modernizovat domacnost. Tak Kača nabidla stařenku mi, /pračku, ne mamu/, jestli něvim kdo by se ji ujal, chuděry opuštěne a odstrčene.
Zajasala jsem že naprosto nejvhodnějši člověk budu pro pračku ja. Tak přišla k nam. Postupem času vyřadila topeni jako zgruntu něpotřebne zařizeni a ekologicky začala prat všecko ve studene vodě. No s persilem to neni žaden problem.
Druhe vylepšeni přišlo s novinkou na programatoru. Pračka nasadila někonečny program jak se programator dostal do faze kdy normalně měl prat na 40 stupňu. Tak se to seklo a pračka začala připominat pobyt sovětskych vojsk.
Na machani jsem to přecvakavala podle stavu močoveho měchyře a cest na zachod. Jak se mi dluho něchtělo, pral se delši program. Jak jsem byla nachlazena, bylo vyprane raz dva.
No a včil mi moje kamaradka odešla do věčnych lovišť asi prat indianum. Prasknul nyt na zavirani bubnu, dvakrat se to stačilo otočit, jednou ohnout buben aji zavirani a bylo to jasne.
Začalo hledani – ja moderni roba jdu hledat na internet. Jedna kamaradka řikala – předem plněnou, vrchem plněna nepere dobře. Druha kamaradka – co blbneš, perou všecky stejně ale do vrchem plněne mužeš cosik přidat jak to zapomeneš hodit hned.
Třeti kamaradka – a nechceš to se sušičkou? No nechcu bo to spotřebuje moc vody jak to chladi ten horky buden.
Dalši řika – kuptě si malu pračku, šak už matě děcka z domu. No to ta chuděra nězna mojeho stareho, kolik je ten schopny zašpinit monterek, triček, svetru, propotit pyžamo jen to fiči a skoro při každem jidle si pokipe prsa. Do toho deky od psu, naše cichy bo milačci spi s nama, potahy z auta bo milačci jezdi s nama, semtam jakysik maly kobereček taky proženu přes pračku.... Prostě pračka na tři kila neni pro nas.
Nakonec jsem si vybrala vrchem plněnou – aby babka měla spokojene spočinuti na hřbitově tak to je zase zanussi. Ono je to vicemeně fuk, brala jsem to podle ceny a aby to mělo slušne otačky na odstředěni. Jako že do kupelky mala centrifuga.
V Datartu stala 6500. V Okeju se hrdě bili na letaku v prsa jak ju maju levnu – 8000. No fajn. Nědomyšlet kolik je vyrobni cena z fabriky....
Za dalšich 250 přijeli dva mili hoši, pračku dotahli dom, vybalili ji jak mimino z fusaku z hromady bandaži, obalu, folii a polystyrenu, napojili šlauchy, pustili vodu, naložili staru pračku a obaly, pozdravili a byli pryč.
Stary jen hleděl jak přišel z panskeho klubu a v kupelce stal misto rezave mrtvolky krasny bily zazrak.
O tyden později klekla pračka te moji "předem plněne" kamaradce. Vyhodna koupě ze zastavarny se ukazala něbyt až tak vyhoda.
Mirka skřipe zubama a procedila přes ně akorat nějake sproste slovo jak jsem ji dněska volala že už peru patu pračku.
Kde jsou ty krasne časy jak jsme s kamaradkama řešily po telefonu zasadni životni otazky jako vdat se ze šťastne lasky, zabit z něšťastne, zabit toho syčaka co jsme ho tyden předtim milovaly že bez něho nešlo žit, dat si hlavu na blond nebo na černo, sukně kratke nebo radši vubec žadne, jist a umřit studem z hnusne figury nebo nejsit a umřit sice hladem ale krasne...
Fčil řešime kdo ma jaku pračku, jestli radši persil nebo ariel, trouba plynova nebo elektricka, misto ohňa vařit v magnetickem poli /mam indukčni vařič už třeti tyden a jsem strašně chytra heč/, co vařit staremu aby byl spacifikovany, co s opilym chlopem, co s něposlušnyma děckama, jak se nevyvratit ulekem při pohledu do zrcadla co tam děla ta stara baba misto te krasne holky a same take přizemni věci.
Dřiv jsme se trumfovaly jakeho ma ktera frajera, fčil jakou ma kdo pračku... No to jsme dopadly. Existencialni otazky byly nahrazeny poezii všedniho života, no co...
Ovšem vypada to že zitra stravime den v pyžamu. Všude po baraku cosik schně a stary se divi kolik mame oba oblečeni. No jak se dva tydny nepralo tak to je to znat že se zase pere ne?
Končim, jdu si poslechnout těch 1000 otaček – odlita minimalně bojing, jak ty otačky jedou nahoru a pračka si bzuči čim dal vyšši melodii.
A ja budu s gustem špendlit na sušak v kupelce dalši haldu fusekli a trenyrek.
. .
.
Jak jsem byla na školení pro koňaře v Kladrubech nad Labem
v rubrice ***nezarazeno***
To napišu v nasledujicich dnech jak se mi bude chtit – radši něslibovat kdy to budě. Ale bylo tam fajn. Mam i jakesik fotečky. Ale dněska už se mi chce spat, to prani mě vysililo....
. .
.
24.12.2010
Vanoce s vysavačem
v rubrice ***nezarazeno***
Stary řadi v kuchyni a ja mam čas sednut si k počitaču a cosik napsat. Tento rok jsme bez děcek bo ty došly k nazoru že vanoce jsou nejhesči v Alpach. No jak jim to něberu ale Hlučin ma taky svoje kouzlo....
Ryba letos něpotřebovala zabit. Truda je šikovna robka a kupila kapra naporcovaneho. Vyrobene 20., spapame 24. Byly teho jen tři porce – pro mě, pro stareho a pro stareho pozdě večer bo hlad je sviňa a chuť druha.
Polivku řešime už par roku podle švagra – hrachova z pytliku. Ten pytlik je tak dobry že něstoji zato drbat se s normalnim hrachem.
Stary si dokonce zpiva... joj to se staně akorat na vanoce, v připadě velke opice nebo na třidnim srazu.
Vymyslela jsem si fantasticky darek – vysavač na tyčce. Inspirovala mě moja kamoška ktera chvilu prubla robit prodavača u vorwerku. Něprodala nic ale ma užasne znalosti vysavaču. Co by měly robit, co robi, co něrobi, kolik ta sranda stoji a jaky je ten ktery si to pořidi dom.
A ta dobra duša nam doma ten vorwerkovy zazrak předvedla. No naučene to měla pěkně, to je fakt. Vyluxovala kusek koberca tu, kusek tam, podle očekavani šly na mě aji na stareho mrakoty z te špiny.
Akorat mam podezřeni že kdyby se na stejne misto o kerem tvrdi že je vyluxovane vratila eště raz tak by zase cosik nasbirala...
Pustila se aji do našich posteli. Vytahla z nich taky binec že mam těžke podezřeni že stary budě spat radši v umyte vaně, sex buděme asi robit jak zamlada v přirodě a společne usinani mužeme provozovat akorat tak u televize v sedačce.
Ale jednu věc mi to ukazalo – že vysavač na tyčce je taky lepši do ruky. Prostě se s nim lip robi. Ovšem dat za to ty hřišne prachy – za to mi ty super-hyper-extra fajne pytliky ktere něpusti ven ani zrnko prašku, ani nožičku z roztoča – za to mi to něstoji.
Teď mě tak napada že jak to něvypusti ani nic malinkateho tak jak tim muže projit ta jejich divotvorna vuně že... Jeden pach to chytně a druhy pusti? Ty pachy vědi ktery voni a muže ven a ktery smrdi a pytlik ho chytně? No za take myšlenky by mě z vorwerku exkomunikovali, dali nadosmrti do vysavaci klatby a na uklizeni bych dostala akorat smetak a lopatku.
Ale to že mam v ruce tyčku ke ktere neni hadica ani dalši kus nařadi mě zaujala.
Vysavač na tyčce ma velku vyhodu že to neni velky vergl, hadica a tyčka s koncovku. Na tym koncu co šmejdi po zemi ma elektricke kartače stejně jak vorwerk. Ti jejich odbornici co to chcu vnutit každemu kdo si řekne aji neřekne by určitě řekli že jejich kartače su lepši, vrti se v přijemnějšich otačkach, miň se s nima odře koberec a celkově že se to něda srovnat. A samoliby usměv k temu. No bodejť by za ty prachy řikali cosik jineho že.
Jupííí, chlupečky z našich uštěkanych milačku budě mět kdo sbirat!!!
Ovšem největši bomba na tym vysavaču je pelech do ktereho se to pichně zaparkovat. Nabijeci stojan.... ono to heblo totiž něma šňuru ale je na baterky. Takže žadne strkani vidlice to štekru v každe cimře, to ni.
Ma to jen jednu vadu. Něpočkala jsem do Ježiška a začala jsem luxovat hned jak jsme to doněsli dom. Prostě parada.
Stary už brble že luxovat desetkrat za den se něma ani před svatkama. Že mam novu uchylku. Že ho štvu. No neni hnusny? Jak on dostal jako male děcko vlačky a koleje tak si taky mohl hrat dosyta a žaden ho něhonil ať teho něcha že se to nehodi...
Je fakt že prvni kamaradka mě inspirovala ale druha přesvědčila. Maju doma male děcko, velku kuchyň a take ty plavaci podlahy. Ta druha kamoška řikala že si ten nabijeci vysavač pořidila pravě na tu kuchyň – tam drobky od maleho, tam drobky od stareho, do teho chlupy z jorkšira, peři z papagaja, prach z Ostravy, no bezva teren pro mokry hadr a zedřenu robu dvakrat za den.
Pořidila si to nabijeci kartačove vrtidlo a ma klid. Vezme třikrat za den, prošmejdi kuchyň, připadně z tyčky sunda samotny vysavač a ma z teho take male miminko akorat na luxovani drobku na stole a tak.
Užasne zařizeni pro pečlivu robu... A nestoji to tolik tisic jak vorwerk, jen dva.
Škoda že se toho nědožila něbožka mama. Friťak a mikrovlnku si ještě stihla pořidit. Kdyby tu byla dala bych ji k vanocum tyčkovy ponorny mixer a druhy taky mrňavy drtici mixerek na všecko – multi chop.
Tatovi jaksik zazlobily zuby, teda ty uměle, otekla mu daseň a při špatnem kousani se rozmixovane kdeco hodilo.
To mixovani mě taky chytlo. Tyden před svatkama jsme totiž byli u taty a ja jsem mixovala malem aj čaj. Ne že by tata němohl klapnout zubama natvrdo ale mě to začalo bavit.
Nechtěl banan? Žadny problem. Hup s nim do mixeru, k tomu pomeranč a kusek citronu, bzzz, šup s tim do sklenice, lžičku k tomu a tata eště malem prstem vylizoval zbytek. Zeleninova polivka? Bzz, zelenina zmizela rozložena na atomy.
Přiznam se bez mučeni. Ty elektricke hračky mě tak tačaly bavit že už se třepu jak po svatkach vyrazim na obhlidku do elektra. Laka mě taka ta všestrana panev co se v ni muže aji dusit aji smažit...
Ale ani slovo staremu. Ten se vzteka že už včil jsem v tom elektru pečena vařena.
. .
.
26.11.2010
Velka pardubicka
v rubrice ***nezarazeno***
Letošni ročnik byl jubilejni – pardubičaci ten podnik letos pořadali po stodvacate.
My jsme tam jeli podruhe. Stary trochu nachlazeny, ja vesela a zdrava. Chvilu. Než jsme dorazili na zavodiště něseděla jsem na koni ani raz ale spadla jsem dvakrat, nic jsme něprovedli ale k hlavni braně nas doprovazeli policajti.
Chtěli jsme odjet v sobotu rano bo aj v sobotu se jezdi dostihy. Ve tři rano jsme nakladali auto. Ja jsem potřebovala trochu zatlačit bednu s hrnkama do renolta, zapřela jsem se jak tažny kuň v lese, leva noha trochu vzadu, prava vpředu, zarvu a šmyk, leva mi ujela na štěrku a žuchla jsem kolenem na zem. Kdyby jen kolenem, ja jsem břinkla svojima devadesati roztomilyma kilama na celu holeň.
Rana jak když je na šachtě zaval, auto se zakymacelo, zachvěla se zem, barak chytil dulni otřesy a stary přiletěl co se robi. Ja jsem se zbirala ze země a moc řeči se mnu něbylo.
Ale vyjeli jsme. K nejbližši pumpě bo bylo třeba natankovat. Sotva jsem trefila odbočku na pumpu bo byla taka mlha že aj pes baskervilsky by se lekl a zalezl zpatky dom bo by měl strach že z bažin nětrefi do vlastni boudy. Tak jsme natankovali, mrkli jsem na sebe se starym že zabit se mužem lepšim stylem jak kdesik na dalnici a jeli jsme hesky dom do postele.
Mlha se rospustila až někdy v poledne a to už něma smysl jet do Pardubic bo by žaden kuň něčekal. Byl by chudak akorat promrzly par hodin po poslednim dostihu, opuštěny bo by už davno byli všeci doma a tak. Takže pojedem v nedělu nad ranem.
Noc byla krasna, jasna, co hodinu jsem litala před barak ohližet oblohu jestli se zas něrobi mlha, že bych jako narychlo vzbudila stareho a hybaj na cestu dokud je jakžtakž vidět. Takže ve tři jsem byla ganc něvyspala ale nebe bylo jasne, hvězdy viditelne, tam hup do auta a valime směr vychodni Čechy.
Přijezd do Pardubic bez problemu, na zavodiště trefime už bez mapy. Ale stop, policie nas něpusti. Pry kde mame povoleni ke vjezdu. No vevnitř v arealu v kancelaři, jedem až dněska, u nas byla něprustřelna mlha, chudaci severomoravaci se dusi a eště na sebe něvidi, zase to odneseme za celu republiku....
Smula, bez povoleni vas nepustime, odjeďte. Jake odjeďte, my tam musime, mame plne auto zboži, už tam na nas čekaju...
Ne, když tak jeďte spodni branou. Tam zas že ne, němame povoleni ke vjezdu. Béééé, už řvu nahlas, dovnitř nas něpustite že němame povoleni ale ja si pro něho němužu zajet bo mě něpustite protože ho němam tak sakra kdo je tu blby...
Pani nepřekažejte nam ve vjezdu tady najižději koně jeďte vrchni branou. Kruci povidam vam že tam mě něchtěli pustit a pry mam jet tady tudyma...
Uhnula jsem s autem a jak jsem z něho vystupovala že jim řeknu že fakt němam vrtulnik abych se vznesla a přeletěla všecky policejni kontroly – no tak jsem vystupovala, postavila se na pravu nohu, ovšem do vyjete koleje. Zatracene kamiony. Kotnik se zvrtnul a jsem sebu placla na cestu. Na levu holeň.
Tak jsem si chvilu poseděla na trase Pardubice – Kolin a uvažovala že na zavodiště mě stary budě muset odnest bo mam zichr nohu na maděru. Kupodivu ne.
A jeden mlady policajt došel k nazoru že Pani ja vas doprovodim přes kolegy nahoře na mostě ale u brany naše kompetence konči a musite si vstup vyřidit s pořadatelem.
Zlaty synek! Tak před nama jela policejni laguna, za ni my s našim starym renoltem, no doprovod jak pro Klause. A na braně stačilo řict že papiry si teprve idu vyřidit a šlo to. No však už jsem letos v Pardubicich asi popate tak už mě asi poznali.
Po cestě k budově kde jsme chtěli stat jsem pozdravila největši trpitelku Velke pardubicke, chuděrku pani Vaňovou. Nedovedu si představit, že by muj chlop byl tak polamany a zase poskladany spatky jako je Vaňa, že by riskoval spadnuti z koně, podupani koňama, zalehnuti koněm, to všecko riskuje aj mlady Pepa a manželka a matka se na to všecko musi divat z tribuny, tvařit se normalně bo něvi kolik kamer a foťaku ju sleduje, a eště se usmivat.
Stul s hrnkama jsme postavili vevnitř u krajni sazkove přepažky. Vrněla mjsem si celu dobu blahem – venku celkem zima, my vevnitř v teple. Teda ja bo stary operativně utekl divat se na koně a cele dopoledne ho něbylo. Nesvitilo na mě slunko, nepršelo, něprašilo se tam, no nadhera.
Rano prošel kolem mistni koňsky fotograf pan Bělohlav s šikovnou děvuškou. Potkala jsem je už v zaři na jine akci a hleděli na sebe tak zamilovaně že jsem si myslela že spolu chodi asi tyden. Ale par dne před Velkou jsem zjistila že se v červnu vzali.
Hledala jsem totiž na internetu či něma pan fotograf kdesik skladiště fotek – potřebovala jsem synka Baštoša a Sixteen. Fotky sice na ustřednim skladištu něbyly ale zato byla na www.equichannel.cz zpravička že redakčni partyja blahopřeje ke svatbě. A byly tam aji fotky z te svatby.
Zrobila jsem dva hrnky – na jednom jsou manžele s kytkou venku v terenu, za nima čtyřšpřeži kladrubaku s kočarem. Jak se berou lidi od koni je logicke že jim kamaradi zařidi koňsku dopravu. Co by asi měli v pozadi novomanžele jak by se ženil pilot bojingu.... no asi ruzyňske letiště....
Na druhy hrnek jsem placla panimamu jak sedi pod koňskou sochou ve Slatiňanech a z druhe strany hrnku jsem dala vyměnu prstynku.
Ve chvili kdy se objevili jsem nadšeně hlasila – ja pro vas cosik mam a koně to nejsou. Vytahla jsem hrnky a těšila se na normalni poděkovani.
Chyba uvažovani. Pan novomanžel byl taky dojaty že mu upadla brada aji oči, jak je stčil spatky tak je měl skoro mokre, pul hodiny nadšeně a dojatě děkoval a celkově to vypadalo že jsem mu pravě předala kliče od pražskeho hradu, padesat procent akcii prazdroje a autorske prava na bibli.
Tož taku radost mužu zrobit akorat hrnkama. Stači trefit "srdečni zaležitost" od toho potrefeneho a uspěch je zaručeny.
Druhy člověk ktery měl "osobni" hrnky je jeden z Něsvačilu, to je rodina ktera jezdi se spřeženim kladrubaku. Fotila jsem ho na jaře v Kladrubech na Dni koňu s krasnou bilou kobylkou. Řikala jsem mu – usmivejte se bo budětě na hrnku.
V zaři ho na vystavě Koně v akci v Pardubicach objevila jeho slečna. Za hodinu mi ho dotahla za rukav až ke stolu a pravila Juro divej. Teda snad to něpletu a byl to Jiřik bo tych Něsvačilu je několik – jezdi tata aji synci – a ja v tom mam zmatek.
Včil dotyčny Něsvačil prošel kolem mě, v uniformě – asi nachystany že budě jezdit s kočarem. Kolem mě prošel aji pan Vozáb, to je pro kočary to co Vaňa pro dostihy. Vozába mam na hromadě hrnku bo v Kladrubech jezdil fest, ale než jsem stačila domyslet větu Pane Vozáb pojďte se podívat jak vám to sluší – tak byl pryč.
Něsvačila jsem taky nězastavovala ale ten se zastavil sam. Přešel mě asi o pět petru, pak mu došlo, že viděl hrnky, zastavil se, otočil a hura zpatky. Už mu očička šmejdily po stole. Smala jsem se – matě smulu, z těch tři motivu ktere byly v zaři už mam jen tu ten jeden, ale počkejte přišti rok, mam s vama nadherne fotky z mistraku republiky, ty jsou boži....
Usmal se a šel za svyma povinnostma. Ale dam ruku do ohně za to že v dubnu na Rudolfově poharu v Kladrubech něodola a pujdě se podivat či fakt mam ty nove hrnky.
Loni jsme si se starym něvsadili – ani nas to něnapadlo... Dobra ostuda, co? Byt na velke pardubicke a něvsadit si. Kde jinde na koničky než tady...
Letos jsem to pojala vědecky. Loni měl Vaňa startovni čislo šest, vyhral po šeste. Letos se divam – sedmičku měl kuň od Olehly ze Světle Hory, takže to nic. Musim na to jinak.
Jsem na opakovane čisla a Velka se jela 10.10.2010. Nadhera. Stary pořad někde lital, šla jsem teda vsadit sama ať zachranium rodinny rozpočet. Stovku na vitěze – na desitku. Jak jsem už davala listek do kapsy tak se těch sazkovych ženskych ptam – a kdo to vlastně je ta desitka? No pry Vaňa.
Jo, jak jsem na něho něchtěla vsazet bo to umi každy, vsadit na favorita, tak jsem zjistila že všecky cesty vedou k Vaňovi, marne se branit.
Den ubihal spokojeně. Stary s gustem mrznul venku, ja jsem se bavila s lidma vevnitř, no rodinna idyla. Zrobili jsme asi dvacet hrnku s Vaňovym portretem, vic jsem měla strach robit s tim že je němusim prodat a odpoledne mi bude nanic hrnek s napisem 119. velka pardubicka, Vaňa pošeste vitěz, bo co kdyby to vyhral znova že.
Jedna pani se dožadovala letošni aktualizace. Pravim pani matě deset rano, velka se jede až před čtvrtou odpoledne, co vam tam mam dat – napis 120. Velka pardubicka a velky otaznik? Ona že aha to matě pravdu.
Konečně bylo pul čtvrte odpoledne. Stary stale ztraceny v davu, ja jsem poprosila holky ze sazkovych chlivku ať mi pohlidaji stul a šla jsem se divat.
Něbylo tolik koni jak loni ale aji tak to bylo pěkne na podivani. Zato bylo diky nadhernemu sluenčnemu počasi mnohem vic divaku.
Startuje se daleko od tribuny. Bylo odstartováno, sedumačtyřicet tisic lidi šlo do střehu. Najezd na Taxis. Hrobove ticho. Hup, všeci v pořadku, mohutny aplaus. Stado se jak vlna přehnalo parkrat kolem. Velkoplošna obrazovka krasně ukazovala co se děje.
No však to bylo všechno v televizi.... Metr za mnou občas jakysik chlop zařval Amant Gris jeď! Otočila jsem se na něho a pravim Vy stě z Prajzke?
On vytřeštil oči a že pry jak to vim. No uvažuju logicky že – i když stary ma často pochybnosti – jak povzbuzuje koňa z Albertovce tak musi byt lokalpatriot, teda česky oblastni vlastenec že?
Cilova rovinka. Všichni byli na infarkt. Adrenalin střikal každemu aji z uši. Davy řvaly. Decentni damy křičely Jeď jeď jeď, panove se tvařili jak naštvani banikovci na Spartě, slabši povahy omdlivaly. Myslela jsem na chuděru pani Vaňovou na tribuně. Jak te musely tect nervy....
Snad jediny klidny byl v te chvili stary Vaňa. Později řikal že si dostih užil – ma už svoje davno dokazane, dalši vyhra by byla jen dalši hezka třešnička na dortu uspěchu, ale ne nutna. Ten už je takovy frajer že nic dokazovat něpotřebuje.
No a jak si to tak užival tak skoro prošvih nul cil. Druhy jel Marek Stromsky s Amantem Grisem a rval se něskutečnym spusobem do posledni chvile. Vaňa ho trochu tlačil na kraj doprava, tak se ho snažil předjet zleva. Vaňa polevil bo si myslel že už to je jasne ale Marek se rval o každy centimetr. A dojeli tak natěsno že žaden nevěděl jak to dopadlo.
Čekalo se na fotku z cilove kamery. O nos to vyhral Vaňa. Ale Holčak dal protest že Vaňa Marka tlačil na kraj.
V tu chvili se ozval piskot, dupani, křik. Ja jsem stala zas už u stolu s hrnkama v budově pod hlavni tribunou a nad hlavu mi to buřilo. Aha, teď to spadně a ja zahynu dole pod tim všim.
Partyja sazkařu stala pul hodiny před přepažkama a čekala jak dopadně protest. Čučeli na monitory s vysledkama a furt nic. Ja jsem čučela taky, ale pohodlně jsem si seděla na svoji židličce a vrněla jsem si blahem že je teplo a něfuči. Pardubice už vždycky vevnitř!
Konečně se rozsvitilo jake bylo pořadi a lidi začali vybirat naposled prachy. Rano jsem si pořad měnila penize z velkych na male, fčil jsem byla sazkovym holkam dobra že jsem jim davala stovky a oni mi za to větši penize.
Nětroufam si odhadovat kolik peněz se za ten den protočilo. U nas na hrnkach strašna suma – z tržby jsem dala tisicovku na benzin, dva a pul za misto a dvěstě vydělanych na sazce na Vaňu nam něstačilo ani na jidlo. Opět akorat zaplaceny vylet.
Ale o vydělek tady nejde, byla to super akce a ten adrenalin je taka fajna zaležitost že do Pardubic přišti rok vyrazime zas. Třeba pěšky.
Vaňovi asi na fotce vyměnim napis 119. za 120. Velka a z šestinasobneho vitěze zrobim sedminasobneho. Však jel na stejnem koňovi ve stejnem dresu.
Ale libilo se mi to jeho gesto jak zvednul ruce a ukazal prstama jako že sedum. Asi poprosim autora některe takove fotky o souhlas s použitim na hrnky nebo si zrobim vylet k Vaňovi dom, poprosim ho ať se oblikne do teho kostkovaneho kabatku a zvedně ruce s tym sedmičkovym prstokladem.
Muže u teho sedět na štokrleti před barakem, ja ho vezmu trochu zespoda ať se něpozna že za nim neni šilici dav v Pardubicach ale zasněžena jeho vlastni chalupka.
Dom jsme jeli zas až kdesik v sedum večer. Cesta krasně volna, v mojem oblibenem motorestu v Janově za Litomyšli na mě počkali s večeři.... Ja se tam stavuju vždycky jak jedu z te strany a musim se jit najist. Přijemna hospoda, usměvava servirka, televiza hraje tak akorat...
Takže pořadně najist, vypit kafe proti spani a hura dom. Stary usnul dřiv než jsem stačila dojet k hřebečskemu tunelu, v Mohelnici zaspal tankovani, v Olomouci na rondelu se dvakrat vyvratil do strany a chytaly ho akorat pasy, až ho konečně v Ostravě na Fifejdach probudil smrad z olejovych lagun.
Probral se a začal řvat že hořime.
Dom jsme dojeli spokojeně a bez problemu.
Ja ovšem mam zavařenu hlavu od uvažovani co na hrnky přišti rok. Serie mych genialnich napadu je taka velka až ma z toho počitač zaflagany harddisk.
Jo a Pepo moc diky. Za ty protahnute nervy, za tu atmosferu, aji za ten někonečny rozhodovaci konec.
Mam podezřeni, že tym těsnym doběhem nas Pepa doběhnul. Schvalně. Bo vyhrat o par delek umi každy blbec. Ale trefit se o nos a držet skoro padesat tisic lidi na mistě a dalšich par milionu po republice pul hodiny s nervama na špagatě – to se povedlo akorat Vaňovi.
Jen uvažuju čim to oživi přišti rok. Tipuju že se budě bit s malym Pepou čumak na čumak. A druhy den budou noviny psat že Velkou pardubickou poprve v historii vyhraly siamske dvojčata. Pepa Vaňa a Josef Vaňa.
Teď davam bokem že jsem taky z Prajzke – to neni duležite. Největšim frajerem letošni velke je pro mě ten druhy. Marek Stromsky. Za to jak se užasně rval do posledni chvile.
. .
.
25.07.2010
Byla jsem na kurzu předení
v rubrice ***nezarazeno***
No řict mi to kdosik tyden dopředu že minuly tyden budu s pěti robkama sedět u kolovratu – tak bych mu řekla Synku, je vedro, dej si mokry hadr na hlavu a něplacej něsmysly.
Obsahle pojednani na tema Truda a kolovrat napišu zitra. Dněska dam sem dam alespoň fotky. Nahoře na byvale pudě stare školy je vystavni siň, v ni jsme kolovratovaly. Dole je dilna na vyrobu kroju. Užasne, nadherne, fantasticke, něskutečna nadhera. Dalši zitra.
No že mi ten tyden budě trvat tak dluho to jsem němyslela. Je konec zaři, venku prši, leto v dupě, v televizi litaju talenty na všecko a naš korelak ma s teho druhe vanoce. Jak slyši řvat obecenstvo tak piska o dušu /svoju/ a o nervy /moje/.
Ten kraval nadšenych davu ma na něho stejny učinek jak sirena od sanitky. Piskani velike, asi se snaži svolavat hejno dokupy. Ale dněska to zase budě obrovske hejno.... Bo vřešti jak obecenstvo na Nově.
Spatky ke krojum a předeni. Litala jsem po internetu a hledala kam vyrazim s hrnkama. A kuk – kurz předeni. No to je ganc pro mě! Psich kožuchu mam doma aj u kamaradu hromadu. Stači česat a budě materialu fest.
Mam taku utkvělu myšlenku. Ze psa vyčesat kožuch, zrobit z toho pro psa svetr a brat to jako takovu kožuchovu autotransfuzi pro chladne dny. Možna už jsem to psala. A panečkovi z toho zrobit kulicha aby mu susedi zaviděli že ma čepicu ganc stejně barevnu jak psa.
Tož Trudo směle do Blatničky u Uherskeho Brodu na kurz předeni. Vedro jak sviňa. Slunko se rozhodlo že naštve fšecky dole.
Fabie, moje teploplache a vařici autičko, si v klidu odpočiva s vadnym motorem odstavena pod lipu, zato renault si to frčel vedro nevedro.
Nic proti českym autičkam, ale spominala jsem na švagrovu. Bratranek ma zasadně citroeny a švagrova tvrdi, že Francouzi zrobi napřed křeslo a pak k němu dodělaju auto.
Jo. Z fabie mě dycky po dluhe cestě boli zada jak by mi kdosik napraskal, ale v renoltovi sedim jak ve vatě. Sice trochu popraskana koženka na čalouněni, no ale co, potahy to zakryju že.
V dědince kam jsem dojela sice maju civilizaci, ale jinak se tam zastavil čas. Nějezdi tam moc aut. Ticho. Pole. Vinohrady. Louky. Krasne zahradky, klidni usměvavi lidi. Dokonce aji asi třicetilety prodavač si v mistnim obchodě pouštěl dechovku s komentařem No šak je to naša muzika ne?
Kolovratovani se robilo ve stare škole. Pry mam jit do prvniho patra. V podkrovi byla vystavni siň, tam ukazane co se robi s vlnu a se lnem. Od pohozeneho kusu rouna z ovce a otepi lněnych stonku až po konečny vyrobek – svetr a vyšivany ubrus. No zpracovat to – žadna sranda.
Ve svojich rokach jsem nětušila že zvladnut kolovrat je taka dřina. Řikala jsem si – Trudo zatni zuby, vydrž. Umiš řidit sauto. Odchovala jsi dvě děcka. Vydržela jsi tolik roku s jednim a dost podivnym chlopkem. Co bys nězvladla jeden kolovrat...
Jo bohužel. Vypada to jednoduše ale pravda je jina. Na začatku si člověk – teda přadlena – musi povytahovat vlakno z takeho chuchvalce vlny – temu se řika česanec. To vlakno jde na kolovrat.
Ten ma dvě kola – velke je na pohaněni, šlape se jak u šiciho stroje. Na prvni pohled žadny problem. Na druhy pohled katastrofa. Musi se šlapat tak rychle aby se kolo nezvrtlo zase zpatky, to by se urobena nit odmotavala. Ale přitom radši pomalu aby něšikovna přadlena stačila vytahovat vlakna a robit z nich nit.
Druhe kolo je menši. Skrz jeho osu je vedena ta nit. Kolečko je přes řemen pohaněne velkym kolem a jak se to male toči, toči se – teda krouti – i nit. Pak je nit vedena na vřeteno a tam se namotava.
Je hezke že rychlost krouceni aji namotavani je možne ruzně naštelovat i když je to pohaněne tym samym kolečkem. Ale trefit jake otačky ma mit vrtěni niti a jake namotavani – na to jsem za cely den něpřišla.
Chvilama se nit krutila až se na ni robily uzliky. Skusila jsem to seštelovat a uzliky se nerobily. Ovšem nit se někrutila skoro vubec a na vřeteno se namotaval akorat rovny svazek ovčich chlupu.
Děvuchy spolupřadleny pochopily že ja nějsem žadna nadšena ručni pracovnice. A ptaly se co mě přivedlo.
Pravim děvuchy něvyděste se – ja semtam střiham a češu psy a chcu z nich robit svetry. Pry jak to vypada taky vyčesany psi kožuch. Řikam – Žaden problem, jednoho ostřihaneho maltezaka a vyčesaneho landzera mam v autě.
A skusila jsem to se psima chlupama. Da se to robit tak že se na vlněnu nit přimotava psi srst. To šlo. A něbylo to marne. Nebo se to da taky robit čistě ze psich chlupu. Vzorky mam schovane ve skřini jak vzacne relikvie..
Novy kolovrat stoji sedm tisic. No to by se stary asi osypal, takže jsem si objednala akorat vřetenko. To robi akorat to kruceni niti, namotat si to pak člověk musi sam. Ale zase pry se da takhle přist všude. V Tibetu pry tak lidi předou i po cestě jak kamsik miři. No ohromne... Mi to budě stačit večer u televize.
Dozvěděla jsem se, jak se robi vlna. Jak se musi chovatel starat o ovce aby něbylo v kožuchu moc věci ktere tam něpatři. Jak vlnu ostřihat, roztřidit, vyprat....
Taka dobra věc – vlna se muže aji vyvařit. Co něma rada to neni vysoka teplota, ale tepelny šok. Je dokonce aji takova lechtiva vlna že ji vadi jak ju vytahne člověk z hrnce na vzduch o pokojove teplotě. Ona se lekně a srazi. Taka placha vlna muže byt!
V cimře kdě jsme předly byla krasna vystavka vyrobku z vlny aji lnu. Taky něžny skok do devatenacteho stoleti....
Eště hesči skok byl v přizemi. Podle fotek je jasne že dilna na vyrobu kroju je fantasticka. Všude otevřene dveře, strašne vedro.
Švadlenky byly moc hodne – mohla jsem si projit dilnu, na všecko se podivat, valit oči a zase si je davat spatky, zavirat užasem otevřenu pusu, fotit, ptat se, divit se, nadšenim vzdychat a tak...
Třeba vyšivky rišelije tam sice vyšiva mašina, ale ty ementalove ďury poctivě vystřihuje jedna šikovna robka ručně nužkama.
Šikovny mlady syneček jim programuje vyšivaci mašinu. Žadna sranda. Třeba ta grupa pro ktere zrovna robili panske košule – je to na fotkach – chtěla na ramenach na křižkově vyšivanem pasku co košula to trochu jiny vzorek. Aby pry to něbylo jak uniforma.
Bylo tam moc krasne. Sice je podzim a upředene eště němam nic, ale vylet to byl užasny.
Slibila jsem že všechny kamaradky ktere se vyskytnu v okoli padesat kilometru okolo tam pošlu.
Bo taku dilnu druhu v republice něnajděš.
. .
.
21.07.2010
Bartoš budě!
v rubrice ***nezarazeno***
Už synek napsal že ho mužu dat na hrnek, juchuuu! V nedělu napišu jak se mu s Vaňou dařilo u mě na stole. Eště musim mrknut na jeho internetove stranky či budě v Alberovcu aji na živo.
Tož zatim čau.
. .
.
19.07.2010
Mám Váňu
v rubrice ***nezarazeno***
Na hrnkach. Už na Velke pardubicke mě chytla myšlenka dat na hrnky Vaňu. Mam družbu s majitelem koňske prodejny na pardubickem zavodišťu, tak mu pravim – vy matě prodejnu, ja napad. Co takhle hrnky s Vaňou? Je to legenda Pardubic, to by se možna dobře prodavalo.
On pravi – pani omyl, Vaňa je legenda celeho českeho jezdectvi. Myšlenka s hrnkem dobra, ale nejezděte za Vaňou do Karlovych Varu ale počkejte si na vanoce, on ma rodinu ve Světle Hoře a bude tam, vy to mate bliž.
Na vanoce jsem to jaksik něstihla. Na jaře velke planovani jake budu dostihy, na internetě hlidani kdě budě Vaňa.
V květnu jsem ho chytla v Pardubicich. Pravim že robim take hrnky – tu je ukazka – vic se tim bavim jak vydělavam, a že bych chtěla ten hrnek robit aji s nim a raději se ptam co on na to.
Vaňa se zasmal jak viděl sam sebe na porcelanu. Pravim to je druhy kus, prvni a jediny jsem prodala dva tydny po Velke jak se v Pardubicich jel Prostata cup. Sama pro sebe jsem si tehdy zrobila hrneček. Třetim rokem jich robim pro všecky kolem, fčil jsem jeden vymyslela aj pro sebe bo se mi libila fotka jak Vaňa dava po dojeti Velke pardubicke Ťumenovi pusu na čumak.
S tym hrnkem jsem vyrazila do bufetu na zavodišti pro kafe. Natahla jsem ruku s hrnkem a pravim – jedno velke kafe s mlikem.
Bufetařce upadly oči. Zrobila kafe a za pul hodiny dorazila k mojemu hrnkovemu stolu a že chce toho Vaňu.
Pravim Pani ja to kafe eště němam dopite.
Pry že počka.
Povidam je na tom chyba – jak jsem robila vaši šefce peefkove hrnky s napisem PF 2010 JITKA tak jsem diky tomu na Vaňu omylem pleskla blby letopočet a hrnek sviti napisem Josef Vaňa 2010.
Pry že to něvadi.
Varovala jsem ju že mě kvuli kopyrajtu muže umlatit Vaňa aj autor fotky.
Pry že to nikde neřekne.
Vzdala jsem to. Hltla jsem posledni lok, podala robě hrnek a pravim – tu matě, dejte stovku a žadnemu němluvte odkud ten hrnek matě.
Letos jsem teda při prvnim vysvětlovani Vaňovi řekla – tož tak jsem s vama prodala jeden jediny hrnek vlastně nědopatřenim a tu matě druhy ten samy model, to jsem robila dněska v noci abyste věděl jak vypadate a jak to přibližně chcu.
Zasmal se a pry ať se domluvim s jeho robkou. Pani Vaňova je šikovna vysoka celkem mlada baba, maly o dost starši Pepa vypada že k ni vubec něpatři.
Chvilu jsem hledala kde ma kolem hlavy svatozař bo normalni roba něvydrži to co Vaňa robi – tak dluho a často se třepat od hruzy že se ji chlop kajsik zabije – to vydrži akorat svata. A fčil už se třepe o dva Pepy, stareho aj mladeho.
Poděkovala mi že se vubec ptam na dovoleni a něrobim to natajňačku. No to bych si nědovolila, Vaňa neni anonym z internetu že. Domluvily jsme se že ji napišu jak si to představuju, pak ona mi a jaksik to dame dokupy ty dvě představy.
Trochu psani, trochu domluvani a foceni ve Slušovicach. Tam na mě chtěl Vaňa taku intimni věc – pry jestli umim vytahovat klišťata. Ja na to – psum je taham každu chvilu, kdě to matě? Že na zadech.
Kusek nad pasem byl do něho zahryznuty taky mrňavy mladežnik že ho skoro vidět něbylo. Psum klišťata taham jedna radost ale fčil mě oblil studeny pot. Taka koňařska celebryta, ja se nětrefim, urvu klištěti hlavičku, Vaňa chytne zanět mozkovych blan, umře a už vidim ty titulky v Blesku – misto Dara Rolins zabila motocyklistu tam budě članek Truda zabila Vaňu.
Ta ostuda v rodině! Stary se budě po Hlučině pližit kanalama, tatu šlak trefi, po Světle Hoře všude černe prapory a na našem plotě vyhružně přibite skřižene podkovy.
Dopadlo to dobře – kliště jsem vytahla cele a Vaňa po čtrnacti dnech žije bez viditelne vady.
Před tydnem jsem měla domluvene a splněne podminky aji s fotofgrafem ktery robil fotku co jsem ji dala na hrnek, takže jsem na dostihy do Světle Hory vyrazila vybavena bednou kdě
si trunil Vaňa ve třech patrech.
Dva hrnky vyfasovala pani Vaňova. Jeden hned dala svojemu tatovi ktery v te Světle bydli aj s mamou. Dněska je to tyden a jeden den a ja jsem rano cestou za našim tatou vezla do Světle dalšich šest porcelanovych Vaňu.
Něvim či se budě u Tesařu schazet vybrana koňska společnost a pit stylově z velkopardubicko-vaňovskych hrnku nebo par lidi dostaně maly darek.
Největši darek mam z teho ja – mam radost jak male děcko že se podařilo, mam to povolene a kolik jich prodam – to už neni duležite. Mam suvenyr ktery jsem si vymyslela, zařidila, udělala. Je to takove moje duševně porcelanove děcko.
Kdo si budě chtit udělat radost tež, ať se stavi do Albertovce tuto nedělu.
Fčil je ve vyvoji Bartoš – ten vyhral Velkou dvakrat. Na dostihach ve Světle ho kdosik chtěl. Pravim Matě smulu, Bartoša němam, ale skusim se s nim domluvit či by mi dovolil dat ho na hrnek. Jak jo, tak budě v Albertovcu tež.
Jo, jenže uvidi ho Albertovšti a umlati mě opratěma jakto že němam jejich Marka Stromskeho. Bum, dalkši žokej na hrnek. A z druhe strany mi vynadaji voltižaci že je němam tež.
No, Stromskeho a voltiž budu muset zrobit jako ukazkovy mustr ať se mam nad čim domluvat jak by se jim to libilo.
Ještě jeden pan by měl byt vedle Vaňi a Bartoša. Petr Gehm. Ten taky vyhral Velku v tomhle stoleti, takže ně až tak davno. Čtyřikrat. Ale koně ho stali zdravi a je na invalidnim vuzku.
Loni se při Velke pardubicke na teho synka robila sbirka. Letos by to chtělo zas cosik vymyslet. Zkustě hadat, kam pujdu penize za prodej pokud mi Gehm dovoli použit jeho fotku....
Konec u uvažovani, jdu si zrobit čaj. Do hrnečku.... s bedrunkama.
. .
.
6.07.2010
Jezdecký den Kladruby nad Labem
v rubrice ***nezarazeno***
Sobotní ráno, pumpa v Pardubicich. Už vedro. Volam na dostihove zavodiště šefce koňske prodejny či něpotřebuje jakesik dalši hrnky. Kde pry jsem. No ja pravim že tři kilometry vedle na pumpě. Pry ať okamžitě přijedu na kafe.
Dala jsem do prodejny par hrnku, vypila super kafe a davaj do Kladrub. Rano tam předvaděli koniky jen tak jako na vystave, odpoledne měl začit program co ti koně umi.
Bylo dusno, doslova a do pismenka střidavě oblačno. Blbe na foceni, chvalabohu že slunko něžhnulo furt.
Dopředu jsem psala že tisic korun za misto na stanek je pro mě moc. Ať uvaži že jedu 250 kilometru, to je tisicovka v benzinu. Že jezdim po skoro cele republice a prodavam hrnky s jejich koňma a robim jim taku reklamu že žadny jiny to něprovozuje. Že už tam jedu tento rok potřeti a měli by mi dat slevu za velku učast. Že hrnky němaju taky ohromny prodej jako jidlo a něvydělam nic moc vic než na naklady.
Smula. Přišel vyběrči dani a pravil že on za to němože, že je to tak rozhodnute a basta fidli. Fidli bylo ve finale celych 400 korun čisteho, takžre jsem se zase dostala do kategorie "zaplacene vylety".
Program byl ale užasny a stal za to. Začalo to třema vlajkonošema. Ne jedne vlajce erb Kladrub, druha česka, třeti byla vlajka Evropske unie. No, za mojich mladych roku se vyvěšovala s českou aji sovětska vlajka, tak fčil tu mame tu unii...
Nastoupili jezdi na koňach. Čast na bilych, druha pulka na černych. Tentokrat jsem na černe nezapomněla a zrobila jsem hrnky s hlavama černych kladrubaku. Super, prodaly se všecky a ještě bylo malo.
Přijeli policajti na koňach. Naši z Ostravy na bilych koňach nědorazili, takže policajtsku robotu ukazovali akorat vranici z Prahy a Pardubic. Pravda moc jsem teho něviděla bo jsem stala na druhem konci předvaděciho placu a hlavni ukazky byly před tribunu.
Ale aji tak bylo slyšet že se střili, dymi, vřeštěla sirena a teho všeho se ti chudaci okovani nesměli leknout. Ja byt koněm tak praštim se sedlem o zem, mrsknu uzdu kamsik do ovsa a zařehtam že se jim na takovu šaškarnu vykašlu. Ale ty koně to snad bavi....
Pry je bavi i koňsky fotbal. Bohužel jsem něfotila jejich užasny asi metr a něco velky balon. Koně do něho kopou nohama nebo šprtaji ramenem. No, na rozdil od normalniho fotbalu to bylo trochu pomale ale kladrubak neni Maradona že.
Naběhly děcka a předvaděly voltiž – to je gymnastika uplně mrňavych prcku na pochodujicim konikovi. Děcek byly tři hromady, teda tři družstva. Podeziram kladrubske obyvatelstvo že děcka strkaji na koně ještě s rancem plinek na zadku. Že jak se mimino zvedne ze čtyř na dvě tak ho posadi na koňa a Děcko, uč se.
Kladruby – to je mala vesnička. Děcek tam zas tak echt moc němaju takže z toho jasně vyplyva že voltiž musi cvičit každe děcko z dědiny. Jinde je hokejova zakladni škola, tady asi maju koňařskou mateřskou školku bo jinak to něvidim.
Jezdci na koňach byli asi zvlašť vybirani krasni chlopi. Jak jeli kolem nas v uniformach a k tomu salutovali tak jsem se rozpouštěla blahem jak zmrzlina na slunku. Ja totiž trpim na uniformy. Muj stary ma modru knižku a jak mě vidi obdivovat chlopa v uniformě tak trpi jak pes. A ja čučim a čučim...
V Kladrubech jsem si začučela dosyta. Jedna partyja byla v takych normalich uniformach a par chlopku přijelo předvadět drezuru ve starožitnych historickych uniformach. A taky přijely děvuchy v damskych sedlech. Všechny měly krasne dluhe šaty, šly až koňovi přes zadek. Ja bych se v takych šatech zabila aji při normalnim pochodovani na zemi a že ještě lezt v tom na koňa. Jak se jim ale podařilo sedět v damskem sedle to mi neni jasne do fčil.
Byla aji jedna chvile kdy všeci stuhli od hruzy a vypadalo to že budě jeden smrťak. Dva šikovni synci předvaděli jizdu postojačky na dvojici koni a tři dalši koně měli na uzdě před těma dvěma. V jedne ruce uzdu, v druhe take přidržovaci madlo, řemen uvazany o koňa aby se měli čeho přidržet.
 
S jednim z těch synku se koně rozběhli takym fofrem že si všeci mysleli že synek to něustoji, spadně a zabije se. Něvim či se mu splašili nebo se jen tak radostně rozběhli na plne pecky ale vysledek byl že letěli děsnym fofrem. Synek měl asi strašně zedřeneho anděla stražneho bo to ten švarny hoch ustal a dokonce aji ty koně zabrzdil.
Zajimave bylo tež predvedeni prace se stadem. Plac před tribunama měl ohradu po kraju – ta byla do obdelniku a vnitřni hrazeni jako oval. Mezi tyme dvěma ohradama proletělo několikrat dokola stado asi třiceti kobyl. Vpředu dva kovbojove na konich, pak stado, na koněc tři kovbojove.
Kobyly byly očividně rady že se možu proběhnut před divakama. Na koněc se otevřel jeden roh placu a cele stado vyběhlo směrem dom do staje. Až na jednu saboterku. Jeden kovboj se ju zezadu snažil natlačit do spravneho rohu k vychodu ale kobyla ni, že si radši skoči mezi divaky.
Synek něstratil duchapřitomnost a zrobil to, co ja občas se psama. Nechceš se něchat přivolat? Smula, rošťaku, tak ja ti uteču a ty ještě rad poutikaš za mnu ať mě něstratiš.
Otočil svojeho koňa a davaj pryč. Kobyla se lekla, zařehtala cosik jako Bééé, ja tady sama něbudu a davaj za kovbojem.
Nejkrasnějši byli koně s kočarama. Kladrubak je krasny pod sedlem ale to je nic proti tomu jak vypadaju koně zapřehnuti do kočaru. Kladruby maju kočaru asi děsnou flotilu bo zapřahli jednoho koňa, dva, tři, čtyři, pět, šest, dokonce šestnact a furt bylo do čeho a ty kočary jezdily všecky naraz krom toho nejdelšiho.
Bylo to vymakane do detailu i kostymama – chlopi v uniformach, učňovske děcka v jinych uniformach, drezura ve starych uniformach, holky v damskem sedle v dluhych šatech, voltižove děcka v dresech, dokonce i v kočarech byly damy obliknute jako ze třicatych let.
Zlaty hřebik na koněc bylo šestnactispřeži bilych kladrubaku. Oni v těch Kladrubech maju takeho divneho chlopa co ma uchylnu zalibu – zapřaha celu staj naraz. Zatim maju rekord 22 koňu do jednoho spřeženi. Asi to vzniklo v době kdy neměli dost kočaru a bylo třeba všecky okovane synky vytahnout ven ať se proběhnu. Nebo ta partyja chce do knihy rekordu. Tam teda už asi jsou....
Tentokrat zapřahli šestnact kousku. Každy kuň ma svojeho pomocnika ktery koňa oblikne a pak u něo postava do te doby než se vyjede kolem předvaděciho placu.
A pak to jelo. Prvni par. Druhy. Třeti. Čtvrty. Paty. Toči se mi hlava a něvim jestli se divat na začatek spřeženi nebo na koněc. Šesty par. Sedmy. Osmy. Tolik oprati že mam pocit že vidim dvakrat dvojitě a začinam pochybovat či jsem střizliva a mam oči v pořadku. Kočar a PAN koči. Pan Vozáb. Takovy Váňa mezi vozatajema. Co umi Váňa v sedle to umi Vozáb na kozlíku.
Kočár projel několikrát dokola, ve finále ho doprovázela skupina jezdcu na černych koňach. Ohromující, krásné, úžasné. Take šilene osedlane a zapřahnute stado uvidite fakt jen v Kladrubech nebo kdesi ve filmu.
Dom jsem dojela v tranzu z teho co jsem viděla. Neštvalo mě že jsem nic něvydělala, byla jsem v užasne naladě z toho co jsem viděla.
Hromadě lidi jsem zrobila radost hrnkama s kladrubakama. Bile hlavy focene z boku aby byl vidět jejich typicky klabonos. Bile šestnactispřeži. Hlava vranika....
Potěšilo mě že jedni lidi řikali – hledali jsme vas vy jste tu nebyla, přijela jste asi až v poledne že?
Bylo to krasne, vyborně poskladane, do maličkosti vyladěne a promyšlene pčedstaveni. Bylo užasne sledovat jak konici poslouchali. Jak je lidi naučili a zvladli. Jake množstvi lidi se toho všeho učastnilo – zaměstnanci, učni, děcka. A všeci perfektně.
Smekam před jejich robotou.
Neni nutne jezdit na představeni zahranični koňske šou kdesi v hokejove hale. Kladruby s jejich všestrannosti a kočarama asi nic něpřekona.
P. S. Asi jedina robota s koněm kteru něpředvedli bylo tahani klady v lese. Ale na to mame zase jine předvaděčky....
A pak byly na cestě zpatky Pardubice a sedmy dostih jel Vaňa. Dojel třeti.
. .
.
4.07.2010
Dostihy Slušovice
v rubrice ***nezarazeno***
Včera jsem vyrazila na dostihy. Ve Slušovicich se pořadaly jako nahrada za jiny termin kdy bylo jaksik moc mokro. Ono vubec bylo letos moc mokro – hromada akci byla zrušena. Až tak moc že bylo lepši před akci hodit kontrolni oko na internet.
Fčil to ale vypadalo nadějně. Sucho, vedro, museli kropit drahu aby divaci taky cosik viděli a ne jenom prach zviřeny utikajicima konikama.
Ve Slušovicich ma kamoška Marcela kobylu Paru. A kamarada Jardu ktery ji na kobyle jezdi jak je Marcela přes tyden v Brně.
Para je hvězda mojeho hrnkoveho tymu. Zrobila jsem ji asi na pět hrnku ale ani jeden se něpodařilo přivezt do Slušovic bo se fšecky prodaly. Para slouži na kafe okolo Pardubic, Kladrub a Brna. Pro jednoho koňa celkem fuška.
Marcela se hnala ke mně cela natěšena že uvidi Paru na porcelanu a ono nic....
Zato viděla Jardu s uplně jinym koněm. A že to je nadherna fotka! Musim skromně poznamenat že hrnek se povedl.
Na Jardu se přišlo podivat pul koňařu ze Slušovic. Každy řekl cosik hezkeho, kdekdo chtěl hrnek koupit. Jedna pani škemrala zvlašť vytrvale že pry k nim Jarda stejně přijde druhy den na kafe a budě se hrozně divit do čeho že mu to kafe zrobi.
No to se nědalo bo Jarda aj Marcela věděli že hrnek tu je a měli ho slibeny. Pravda mohl byt minimalně dvacetkrat prodany ale ja jsem vydržela a hrnek tež.
Koniku na dostihy bylo dost. Přala bych každemu vidět tu chuť do běhani. Osedlani koně s jezdcem na hřbetě byli takovi nědočkavi že skakali kolikrat jak kozy když je vodič držel u huby a vedl z takoveho připravneho dvorku na začatek drahy. A to ještě měli čekat na jakysik start!
U posledniho dostihu bylo těch nědočkavcu asi pulka ze startovniho pole. Dva se postavili na zadni – pry měli jit do jakehosik startovaciho boxu- setřepali jezdca a letěli se sami proběhnout po draze. Než je pochytali tak dalši tři uznali že to volne běhani byl bezva napad a vyrazili taky.
Už to vypadalo že se posledni dostih něbudě konat bo koně si ho běhali naprosto neorganizovaně sami. Asi dvacet minut trvalo než je pochytali, pulce museli pleštit asi trochu za ucho,
druha pulka měla slibenu koňsku polepšovnu a všichni celostatni ostudu bo tam byla televize. Pak se uklidnili a dostih se přece jenom konal.
Jo ta televize... to bylo fajn. Pokud mě uši něklamu tak dostih komentoval ten komentator co mluvil aji při Velke pardubicke. Tentokrat sice někřičel že Vaňa je buh ale to jsme věděli aji bez televize.
Vaňa se potuloval po arealu uplně jako normalni navštěvnik. Bile triko, bile šortky, krasně opaleny ten zbytek kuže ktery byl vidět – no kus šikovneho chlopa. Zatim jsem ho viděla akorat v jezdeckem a to vypadal taky maly, stary, poštopovany, utahany, a fčil byl odpočaty a moc mu to slušelo.
Předaval cenu za jeden dostih. Komentator se ho ptal jak bylo u prezidenta. Pry se styděl že je tam za to, co děla rad, a ostatni oceněni dostali medaile za věci ktere jim byly něpřijemne a dokonce něbespečne.
Dalši otazka – jak se mu vozilo mliko na jogurt. Jasna naražka na reklamu. Pry super, že to natačeli kdesi v Argentině – to už mi šly uši šejdrem či dobře slyšim. Naco v Argentině? Pry super, že tam byli asi pět dnu a kdyby to někdo chtěl zopakovat tak by Vaňa něbyl proti.
Už je to slavny synek. Fotily se s nim děcka, podepisoval se.... Mi taky. A fotila jsem ho tež. Jak stoji zadumaně u drahy, jak si mi diva do foťaku....
 
Vedro bylo cely den. Vzala jsem si svoje nejlehči triko – teda taky platěny natělnik. Na prsach ma vyšite kozy. Jeden muj kamarad měl tak dluho komentaře na moje poprsi – teda furt mluvil o kozach – že jsem si tam ty kozy na vyšivaci mašině vyšila. Jednu kozu na levu kozu, druhu na pravu a doprostřed čtyřlistek aby děvuchy neměly hlad. Kamaradkam jsem musela ty trika vyšit dalši tři bo to byl za chvilu hit.
Triko fajne ale bez rukavu. A ručičiky spalene.... Au jo to byla noc.... Paže jak prasatko, barva ružovoučka.... A bolelo to jak bych skladala dva metraky uhli. Zajimave – spalim si kuži a boli mě svaly...
Dněska jsem litala poctivě v triku s kratkym rukavem a vystřihem akorat tak velkym že jsem tim prostrčila hlavu, jinak všecko zakryte.
A stary si robi srandu že jak mi sahně na rameno tak jsem taka rozpalena cely den že ma pocit že je mi o třicet miň.
Asi ho pošlu pomahat tatovi do včelina a po par dobře miřenych žihadlech budě jak o třicet roku mladši zas on.
. .
.
3.07.2010
Co budě dalši....
v rubrice ***nezarazeno***
Večer na to vlitnu a napišu vic ale teda jestli něodpadnu od vedra, unavy a nadšeni. Musim popsat vystavu koni v Žilině u Noveho Jičina. Drezuru koni v Brně. Den koni v Kladrubech nad Labem. A jak moje chuděrka fabie dostala infarkt a čeka na nove srdce cela odstavena na dvoře....
Dněska valim do Slušovic na dostihy. Nakopnu renaulta, staremu dam pusu na čeličko, psum na čumak a frčim koňum a vedru vstřic.
. .
.
|
. . .
|
